33 C 128/2025-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů za dobu od , datum, do , datum, ve výši 13 800 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že v důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen „zákon o platu“), provedené zákonem č. 57/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 57/2025 Sb.“), který nabyl účinnosti dne , datum, , došlo pro období od , datum, do , datum, k neústavní platové restrikci vůči soudcům, a to snížením platu v době od , datum, do , datum, v důsledku stanovené platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč a snížením náhrady výdajů v době od , datum, do , datum, v důsledku stanovené platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč. Žalobce s těmito platovými restrikcemi nesouhlasí, jelikož je považuje za neústavní a v rozporu s primárním právem Evropské unie, a proto požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 13 300 Kč, která odpovídá rozdílu mezi platem žalobce určeným bez platové restrikce a platem žalobce určeným s platovou restrikcí (skutečně vyplaceným platem v únoru roku 2025). Současně žalobce touto žalobou požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 Kč, která odpovídá rozdílu mezi náhradou výdajů žalobce určenou bez platové restrikce a náhradou výdajů žalobce určenou s platovou restrikcí (skutečně vyplacenou náhradou výdajů v únoru roku 2025).2. Žalovaná v obraně uvedla, že v žalobě uplatněný nárok neuznává. Plat a víceúčelová paušální náhrada byly žalobci vyplaceny v souladu s platným a účinným zákonem o platu.3. Protože obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání, rozhodl soud tento spor v souladu s ust. § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, přičemž skutková zjištění učinil z listinných důkazů předložených žalobcem.4. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.5. Žalobce byl dne , datum, prezidentem republiky jmenován do funkce soudce (jmenovací dekret ze dne , datum, ).6. V době od , datum, do , datum, žalobce vykonával funkci soudce u , adresa, (přidělení k soudu ze dne , datum, ).7. V únoru roku , Anonymizováno, činil počet let započtené doby žalobce: „od počátku , Anonymizováno, . roku“. Žalobce vykonával samosoudcovskou agendu. S účinností od , datum, byl žalobci platovým výměrem určen plat ve výši 211 800 Kč hrubého měsíčně a náhrady výdajů ve výši 6 700 Kč hrubého měsíčně (platový výměr ze dne , datum, ).8. V průběhu února roku 2025 žalobce vykonával funkci po celou dobu tohoto měsíce, nečerpal dovolenou a nebyl uznán dočasně práce neschopným. U žalobce vznikly v únoru 2025 překážky v práci v rozsahu jednoho dne. Za únor roku 2025 byl žalobci vyplacen plat ve výši 201 210 Kč hrubého, náhrada platu za překážky v práci ve výši 9 634 Kč a náhrada výdajů ve výši 6 700 Kč hrubého (výplatní páska za únor 2025 na č. l. 23 spisu).9. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2023 činila podle údaje zveřejněného , právnická osoba, dne , datum, částku 43 120 Kč (příloha 1b k publikaci , právnická osoba, Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy 3. čtvrtletí roku 2024, kód 110024-24 na č. l. 31 spisu).10. Předžalobní výzvou ze dne , datum, žalobce vyzval žalovanou k úhradě doplatku platu za únor roku 2025 ve výši 13 300 Kč a doplatku víceúčelová paušální náhrada výdajů (dále též „náhrada výdajů“) ve výši 500 Kč (předžalobní výzva ze dne , datum, ).11. V reakci na předžalobní výzvu žalovaná žalobci dne , datum, sdělila, že požadované doplatky uhrazeny nebudou (přípis ze dne , datum, ).12. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:13. Žalobce byl dne , datum, prezidentem republiky jmenován do funkce soudce. V době od , datum, do , datum, žalobce vykonával funkci soudce u , adresa, . V únoru roku 2025 činil počet let započtené doby žalobce: „od počátku , Anonymizováno, “. Žalobce vykonával samosoudcovskou agendu. S účinností od , datum, byl žalobci platovým výměrem určen plat ve výši 211 800 Kč hrubého měsíčně a náhrady výdajů ve výši 6 700 Kč hrubého měsíčně. V průběhu února roku 2025 žalobce vykonával funkci po celou dobu tohoto měsíce, nečerpal dovolenou a nebyl uznán dočasně práce neschopným. U žalobce vznikly v únoru 2025 překážky v práci v rozsahu jednoho dne. Za únor roku 2025 byl žalobci vyplacen plat ve výši 201 210 Kč hrubého, náhrada platu za překážky v práci ve výši 9 634 Kč a náhrada výdajů ve výši 6 700 Kč hrubého. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2023 činila podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem dne 4. 12. 2024 částku 43 120 Kč. Předžalobní výzvou ze dne , datum, žalobce vyzval žalovanou k úhradě doplatku platu za únor roku 2025 ve výši 13 300 Kč a doplatku víceúčelová paušální náhrada výdajů. V reakci na předžalobní výzvu žalovaná žalobci dne , datum, sdělila, že požadované doplatky uhrazeny nebudou.14. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení:15. Podle čl. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“) je unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.16. Podle čl. 19 odst. 1 SEU Soudní dvůr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv.Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.17. V nálezu Pl. ÚS 5/24 Ústavní soud mimo jiné uvedl, že je v rozporu s pravidly demokratické politické kultury, pokud platová restrikce nebyla projednána se soudní mocí. V odstavci 81. odůvodnění Ústavní soud uvedl: „Porušení požadavku na projednání s mocí soudní není samo o sobě důvodem pro zrušení zákona a může se stát derogačním důvodem teprve ve spojení (kumulací) s dalšími okolnostmi (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a nález sp. zn. Pl. ÚS 33/11). Opomenutí projednat návrh zákona s mocí soudní ovšem nelze aprobovat (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 53. odůvodnění). Nedodržení požadavku projednat návrh zákona s mocí soudní se proto promítne do obsahového hodnocení, zda je platová restrikce souladná s ústavním pořádkem. Nebyl-li návrh zákona projednán s mocí soudní vůbec nebo zůstalo-li její stanovisko bez reakce, jde o přitěžující faktor nasvědčující tomu, že restrikce je nepřiměřená.“ V odstavci 82. odůvodnění nálezu Pl. ÚS 5/24 je uvedeno: „Za dostačující Ústavní soud pokládá, je-li návrh zákona ve výše uvedeném smyslu projednán s předsedy Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, vrchních soudů a krajských soudů a dále se zájmovými organizacemi soudců (srov. obdobně § 175 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů), na jejichž vnitřních organizačních pravidlech je, koho pověří formulováním svého stanoviska. O platových restrikcích soudcovských platů rozhoduje Parlament, který je musí přijmout ve formě zákona. Aby byl požadavek na projednání s mocí soudní splněn, musí mít již poslanci možnost se seznámit se stanoviskem moci soudní a s tím, jak bylo vypořádáno. Tuto možnost musí samozřejmě dostat dříve, než o návrhu zákona rozhodnou, ideálně již v okamžiku předložení návrhu zákona Poslanecké sněmovně.” Podle názoru Ústavního soudu uvedeného v odstavci 84. odůvodnění: „projednání s mocí soudní by mělo představovat dialog vedený snahou nalézt řešení. Soudní moc nesmí být jen objektem v politické hře moci výkonné potažmo zákonodárné. Téma soudcovských platů nemůže být jen prostředkem k získání politických bodů, a tak k manipulaci veřejnosti směřující k narušení důvěry v justici a oslabení moci soudní.”18. V nálezu Pl. 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (bod 52. odůvodnění) Ústavní soud uvádí: „vláda i Parlament opakovaně zachází - pokud jde o způsob přijetí zákona, jenž zásadním způsobem zasahuje materiální zabezpečení soudců - s třetí součástí státní moci, totiž mocí soudní, způsobem, jenž v evropském demokratickém a právním prostoru lze jen stěží nalézt.”19. Ačkoliv z judikatury Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že restrikce soudcovských platů má být zásadně projednána se zástupci soudní moci, přesto v případě zákona č. 57/2025 Sb. opět k řádnému projedná