34 C 340/2025-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o., IČ , IČO, , prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovanou dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Uvedená částka byla žalované téhož dne vyplacena na její bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr měl být žalovanou splacen nejpozději do , datum, . Dále žalobkyně uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalované v bankovních a nebankovních registrech. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač soudem byl vyzvána.3. Soud nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání dostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).4. Žalovaná při jednání uvedla, že nárok uznává co do důvodu, smlouva ji je známa, podepsala jí. Nesouhlasí však z výši žalované částky.5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako klientem dne , datum, . Předmětem smlouvy je závazek věřitele poskytnout klientovi částku , částka, .6. Z výpisu bankovního účtu soud zjistil, že na účet původního věřitele byla připsána z účtu č. , č. účtu, dne , datum, částka , částka, .7. Z výpisu bankovního účtu soud zjistil, že původní věřitel poukázal na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, .8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni.11. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky , částka, .12. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky , částka, ve lhůtě tří dnů.13. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které žalovaná nevrátila. Uzavření uvedené smlouvy žalovaná nesporovala. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, že ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně netvrdila a neprokázala z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.23. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši , částka, . Žalovaná ničeho nesplatila. Soud proto uložil žalované v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ, aby uhradila žalobkyni jistinu ve výši , částka, (výrok I.). Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na sm