36 C 31/2025-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 921 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 169,27 Kč za období od 9. 11. 2024 do 26. 11. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 921 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 3. 6. 2024 se žalovaným úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí přístupném jen žadateli o úvěr. Při uzavírání první smlouvy je ověřována identita žadatele o úvěr, v případě vyplacení úvěru na účet musí být žadatelem zaslána částka 1 Kč na účet žalobkyně nebo zaslán výpis z účtu, ze kterého je zřejmé, kdo je jeho majitelem. V dané věci žalovaný zaslal žalobkyni výpis z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný po dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaný na výzvu k úhradě dlužné částky nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil k jednání, které konal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Soud při jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování spotřebitelského úvěru.6. Z listiny „posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že tato pouze obecně uvádí metodiku žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti, nebylo z ní zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí v této věci.7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, z jakých údajů žalobkyně vycházela před uzavřením smlouvy a že kontrolovala, zda žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku, zda není v exekuci a v dalších evidencích. Uvádí se v ní dále, že žalovaný má měsíční příjem ze zaměstnání 25 000 Kč, další příjmy domácnosti jsou 28 000 Kč měsíčně, splátky jiným subjektům činí 1 500 Kč měsíčně, děti žalovaný nemá.8. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytne bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který je žalovaný povinen vrátit ve splátkách za dobu 24 měsíců. Byly sjednány různé poplatky a podmínky (s ohledem na právní posouzení soudem nepodstatné).9. Z výzvy ke splacení ze dne 27. 9. 2024 bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé půjčky čerpané na základě smlouvy č. , hodnota, , a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný byl upozorněn na následky nezaplacení (soudní řízení a exekuce). Dle předloženého poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 30. 9. 2024.10. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 10. 2024 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 29. 10. 2024.11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný neuhradil na půjčku ničeho.12. Z výpisu z účtu žalovaného za březen – květen 2024, který předložila žalobkyně, vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč již dne 3. 3. 2024, další půjčku ve výši 10 000 Kč dne 23. 3. 2024, další půjčku ve výši 11 000 Kč dne 4. 5. 2024 a další půjčku ve výši 5 000 Kč dne 24. 5. 2024. Mezi příchozími platbami není jediná výplata mzdy. Příchozí platby představují zmiňované půjčky od žalobkyně a výplaty různých menších částek od , právnická osoba, . Odchozí platby představují splátky půjček a různé neidentifikované platby.13. Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2024 vyplývá, že žalobkyně žalovanému dne 3. 6. 2024 poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.14. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro věc.15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně se žalovaným dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu a téhož dne mu poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky a poté ho vyzvala ještě jednou před podáním žaloby. Žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit (poučena být o důkazním břemeni nemohla, neboť se po omluvě k jednání nedostavila).16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:17. Věc soud právně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), ve znění účinném k 1. 5. 2024.18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.20. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).21. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.22. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o úvěru, když úvěr, který je předmětem žaloby, žalovanému poskytla za situace, kdy žalovanému již sama v předchozích měsících poskytovala již několikerý úvěr (kolotoč úvěrů a splácení úvěrů dalším úvěrem), kdy žalovaný zjevně neměl stabilní příjem (doloženo v tomto směru nebylo ničeho), a když bylo z výpisu jeho účtu evidentní, že žalovaný je sázkař. Je zřejmé, že ani skutečně neověřila příjmy a výdaje žalovaného. Soud proto shledal smlouvu o úvěru neplatnou.23. Protože smlouva o úvěru je neplatná, když žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Protože žalovaný nezaplatil dle tvrzení žalobkyně ničeho, a jinou skutkovou verzi žalovaný neprokázal, soud výrokem I. uložil žalovanému žalobkyni zaplatit právě celou poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč.24. Dle ZSÚ je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu soud podle možností spotřebitele (§ 87 odst. 2 ZSÚ).25. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu spl