22 C 326/2025-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou ze dne 14. 8. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 519 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěná vozidla (ohledně uvedených vozidel nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to jednak vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, (dále též jen „vozidlo 1“), za dobu od 28. 4. 2023 do 4. 6. 2023 ve výši 2 470 Kč, za dobu od 5. 6. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 17 355 Kč, a za dobu od 27. 2. 2024 do 8. 3. 2024 ve výši 715 Kč; dále za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, (dále též jen „vozidlo 2“), za dobu od 25. 9. 2023 do 8. 10. 2023 ve výši 910 Kč; dále za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, (dále též jen „vozidlo 3“), od 13. 12. 2023 do 27. 2. 2024 ve výši 3 619 Kč; a dále za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též jen „vozidlo 4“), od 15. 3. 2024 do 24. 3. 2024 ve výši 650 Kč, a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši á 300 Kč, tedy 1 800 Kč (6x 300 Kč), a to v souvislosti s každou výzvou, resp. uplatněnou pohledávkou.2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ve věci provedením předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti: Z výpisu z registru silničních vozidel (RSV) soud zjistil, že vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla 1, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , osobního automobilu nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, byl v období od 28. 4. 2023 do 4. 6. 2023, dále v období od 5. 6. 2023 do 26. 2. 2024 a dále v období od 27. 2. 2024 do 8. 3. 2024 žalovaný; dále že vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla 2, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , osobního automobilu nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, byl v období od 25. 9. 2023 do 8. 10. 2023 žalovaný; dále že vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla 3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , osobního automobilu nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, byl v období od 13. 12. 2023 do 27. 2. 2024 žalovaný; a dále že vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla 4, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , osobního automobilu nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, byl v období od 15. 3. 2024 do 24. 3. 2024 žalovaný. Z výpisů z databáze žalobce soud zjistil, že žalobce porovnáním údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů s údaji zapsanými v RSV postupem dle § 15 zákona č. 168/1999 Sb. ověřoval, zda byla k uvedeným vozidlům pro předmětná období uzavřena pojistná smlouva pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se zjištěním, že v uvedených obdobích pojištění odpovědnosti uzavřeno nebylo. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 zákona č. 168/1999 Sb. žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo 1 za období od 28. 4. 2023 do 4. 6. 2023 ve výši 2 470 Kč výzvou ze dne 19. 10. 2023; za nepojištěné vozidlo 2 za období od 25. 9. 2023 do 8. 10. 2023 ve výši 910 Kč výzvou ze dne 27. 11. 2023; za nepojištěné vozidlo 1 za období od 5. 6. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 17 355 Kč výzvou ze dne 2. 5. 2024; za nepojištěné vozidlo 3 za období od 13. 12. 2023 do 27. 2. 2024 ve výši 3 619 Kč výzvou ze dne 2. 5. 2024; za nepojištěné vozidlo 4 za období od 15. 3. 2024 do 24. 3. 2024 ve výši 650 Kč výzvou ze dne 14. 5. 2024; a za nepojištěné vozidlo 1 za období od 27. 2. 2024 do 8. 3. 2024 ve výši 715 Kč výzvou ze dne 7. 8. 2024, přičemž ve výzvách odůvodnil vznik a výši požadovaného příspěvku a současně uplatnil i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši á 300 Kč u každé uplatněné pohledávky, tedy celkem 1 800 Kč (6× 300 Kč), a žalovaného poučil o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku; žalobce žalovaného následně ještě několikrát upomenul, avšak k úhradě ze strany žalovaného nedošlo, a to ani po předžalobní výzvě dle § 142a o. s. ř.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla 1, osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, a to v době od 28. 4. 2023 do 4. 6. 2023, dále v době od 5. 6. 2023 do 26. 2. 2024 a dále v době od 27. 2. 2024 do 8. 3. 2024; vozidla 2, osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, a to v době od 25. 9. 2023 do 8. 10. 2023; vozidla 3, osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, a to v době od 13. 12. 2023 do 27. 2. 2024; a vozidla 4, osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, a to v době od 15. 3. 2024 do 24. 3. 2024, když v uvedené době ohledně těchto vozidel neuzavřel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Příspěvek za nepojištěná vozidla nezaplatil, ač byl k tomu žalobcem vyzván poté, co ten prověřil předepsaným postupem porovnáním údajů o pojištění s údaji z registru silničních vozidel, že vozidla neměla pro uvedená období uzavřeno pojištění a byl to právě žalovaný, kdo měl povinnost pojištění uzavřít, a to ve lhůtě stanovené ve výzvě, ač byl o zaplacení opakovaně upomínán, resp. ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal, stejně jako netvrdil ani neprokázal, že by vozidla v předmětné době měla uzavřeno pojištění. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši á 300 Kč jsou určené právním předpisem (zákonem, resp. prováděcí vyhláškou) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž uvedenými výzvami.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „ZPO“), byl žalovaný jako vlastník tuzemských vozidel povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž tato povinnost musí být - nestanoví-li ZPO jinak - splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (§ 1 odst. 2 písm. a) ZPO), a na pozemní komunikaci smí být vozidlo provozováno pouze tehdy, je-li povinnost nahradit újmu způsobenou jeho provozem pojištěna (§ 1 odst. 2 písm. b) ZPO). Poruší-li vlastník a provozovatel tuto povinnost, jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení (§ 4 odst. 1 ZPO), přičemž při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osobou zapsanou jako vlastník (resp. provozovatel) v registru silničních vozidel je vlastník (resp. provozovatel) vozidla (§ 4 odst. 2 ZPO). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní porušení povinnosti a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 ZPO), přičemž denní sazby stanoví § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen „Vyhláška“), a v této věci činí 65 Kč denně pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³ (vozidla 1, 2 a 4) a 47 Kč denně pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ (vozidlo 3). Žalobce má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 ZPO), jejichž výše je stanovena § 2a Vyhlášky částkou 300 Kč, a to za každou z uplatněných pohledávek (zde celkem 6×), přičemž takový nárok není zjevně neúměrný vymáhané povinnosti. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvků postupem dle § 4 odst. 6 a 7 ZPO a ve výzvách stanovil lhůtu ke splnění; protože žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné částky neuhradil, dostal se následujícím dnem do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobci právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v zákonné výši stanovené nařízením vlády, jehož přiznání se žalobce domáhá.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 916 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 101 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 27 519 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a