34 C 494/2025-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel Zaplo finance s.r.o., IČ , IČO, , prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Uvedená částka byla žalovanému téhož dne převedena na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr měl být žalovaným splacen spolu se sjednaným úrokem , částka, nejpozději do , datum, . Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač soudem byl vyzván.3. Soud nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako klientem dne , datum, . Předmětem smlouvy byl závazek věřitele poskytnout klientovi částku , částka, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z jistiny, a to nejpozději do 12 měsíců od poskytnutí úvěru. Sjednaná výše úroku činila 279,83 % ročně.5. Z dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k navýšení úvěrového limitu na částku , částka, .6. Z dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k dalšímu navýšení úvěrového limitu na částku , částka, .7. Z dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že úvěrový limit byl navýšen na částku , částka, .8. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, soud zjistil, že původní věřitel poukázal na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částky , částka, a , částka, a dne , datum, částku , částka, .9. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dále, že na tento účet byly původním věřitelem poukázány dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a , částka, , dne , datum, částka , částka, .10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel žalovanému oznámil, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni.12. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, .13. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni , datum, z důvodu opakovaného nehrazení dlužných částek a zároveň vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, .14. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, ve lhůtě tří dnů.15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru ve znění jejích pozdějších dodatků, na jejímž základě poskytl žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Pohledávka z této smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).22. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně netvrdila a neprokázala z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavř