36 C 200/2025-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., poskytla žalované dne 20. 9. 2022 částku 20 000 Kč převodem na účet žalované. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, když uzavření smlouvy o úvěru není schopna žalobkyně doložit. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení částky dopisem odeslaným dne 20. 6. 2025. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požaduje i úroky z prodlení od 1. 7. 2025 do zaplacení, když splatnost částky byla stanovena v zaslaném dopise. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalované byla na její bankovní účet dne 21. 9. 2022 připsána částka 20 000 Kč (výpis z účtu žalované za září 2022). Dále zjistil, že společnost , právnická osoba, . žalované oznámila postoupení pohledávek za ní na žalobkyni dopisem ze dne 20. 6. 2025 odeslaným téhož dne a že žalobkyně žalovanou zároveň vyzvala k zaplacení dlužné částky do tří dnů (oznámení o postoupení a předžalobní výzva ze dne 20. 6. 2025 s podacím lístkem).5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalované, posoudil soud vztah mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „NOZ“). Ochuzenou (předchůdkyní žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacené (žalované) věc určená podle druhu (částka 20 000 Kč), k jejímuž vrácení do tří dnů byla žalovaná vyzvána (§ 1958 NOZ) dopisem ze dne 20. 6. 2025 odeslaným téhož dne. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalované došla dne 25. 6. 2025, žalovaná byla dle výzvy povinna zaplatit do 28. 6. 2025. Dnem následujícím, tedy 29. 6. 2025, se žalovaná dostala do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovanou na svou osobu.6. Soud proto žalobě zcela vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba) a z částky 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.