ECLI: ECLI:CZ:OSUL:2026:36.C.72.2026.1 Datum: 2026-06-11 Předmět: o zaplacení 10 455,44 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 50 z. č. 458/ náklady řízenídodávky energiesmlouva o sdruženínáhrada nákladů
O co šlo: o zaplacení 10 455,44 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., )
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu v celkové výši 10 215,44 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení. Tuto komoditu žalovanému dodávala na základě smlouvy do odběrného místa žalovaného , adresa, . Dodanou elektřinu vyúčtovala fakturou č. , hodnota, na částku 8 241,34 Kč, která byla splatná dne 2. 4. 2025, a fakturou č. , hodnota, na částku 1 974,10 Kč, která byla splatná dne 17. 6. 2025. Dále žalobkyně požadovala v souladu se smluvními ujednáními částku 240 Kč za odeslání upomínky. Žalovaný ani navzdory předžalobní výzvě ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že účastníci dne , datum, podepsali smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které měla žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky, v nichž bylo stanoveno, že za každou doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby bude účtován poplatek ve výši 240 Kč. Dodaná elektřina za období od 20. 11. 2024 do 17. 3. 2025 byla žalobkyní vyúčtována fakturou č. , hodnota, na částku 8 241,34 Kč se splatností dne 2. 4. 2025 a dodaná elektřina za období od 18. 3. 2025 do 27. 5. 2025 byla žalobkyní vyúčtována fakturou č. , hodnota, na částku 1 974,10 Kč se splatností 17. 6. 2025. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 12. 5. 2025 upomínku. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovaného o úhradu upomenula dopisem ze dne 23. 1. 2026.5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), na jejímž základě vznikla dodavateli povinnost dodávat žalovanému elektřinu a žalovanému jako odběrateli povinnost platit cenu za dodávku elektřiny dodavateli. Povinnost uhradit cenu za odebranou elektřinu ovšem žalovaný porušil, když se dostal do prodlení s placením vyúčtované ceny. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně plnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětných obdobích dodala elektřinu do jeho odběrného místa a žalovaný ji zde odebral, cenu dodané elektřiny mu poté řádně vyúčtovala, avšak žalovaný ji neuhradil. Tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s předloženými listinami. Do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny se žalovaný dostal v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník); žalobkyně vůči němu proto důvodně požadovala – vedle samotné jistiny – též zaplacení zákonného úroku z prodlení (viz ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve vztahu k ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).6. Pokud jde o poplatek za upomínku ve výši 240 Kč, soud má i tento nárok žalobkyně za oprávněný. Ujednání o poplatku za každou doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby je obsaženo v ustanovení s názvem Poplatky, odst. 2 všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy. Na základě tohoto ujednání je žalovaný povinen za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou, resp. za každou zaslanou písemnou upomínku, zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 240 Kč. Soud toto ujednání hodnotí jako platné. Žalobkyně zaslala žalovanému 1 upomínku, vznikl jí proto z titulu poplatku vůči žalovanému nárok ve výši 240 Kč.7. Soud má tak z žalobkyní předložených listin nárok na zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu spolu se zákonnými úroky z prodlení a na zaplacení nákladů za upomínání za prokázaný, proto žalobě zcela vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 455,44 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.