Okresní soud v Ústí nad Labem 38 C 158/2026-33 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení , částka, , smluvního úroku 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původní věřitelkou , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „úvěrující“), se stala věřitelkou pohledávky za žalovanou z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou žalovaná s úvěrující uzavřeli dne , datum, . Na základě této smlouvy úvěrující poskytla žalované úvěrovou jistinu , částka, , avšak žalovaná v rozporu se smlouvu úvěr nesplácela řádně Úvěr měl být žalovanou splacen nejpozději , datum, (datum splatnosti poslední splátky). Žalovaná uhradila na svůj dluh v mezidobí od uzavření úvěrové smlouvy do postoupení pohledávky celkem , částka, , dále pak již neuhradila ničeho. Z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že úvěrující s odbornou péčí schopnost žalované splácet prověřila, a to vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, kdy žalovaná byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, konkrétně potvrzením o příjmu a nájemní smlouvou. Následně žalobkyně v doplnění žaloby (k výzvě soudu) uvedla, že samotná úvěrová smlouva ve svém textu potvrzuje ověření žalovanou sdělených údajů ohledně schopnosti splácet úvěr, tedy že žalovaná uvedla, že její měsíční příjem , částka, plyne státní podpory, a další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti; to dle žalobkyně vedlo úvěrující k závěru (a to i s přihlédnutím k výši úvěru), že schopnost žalované splácet tuto půjčku je dostatečná.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala procesně pasivní.3. Soud provedl dne , datum, jednání ve věci, k němuž řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se předem písemně omluvila, aniž žádala o odročení jednání (k zahrnuté žádosti o odročení podmíněné tím, že žalobě nebude pro neunesení břemene tvrzení či důkazního zcela vyhověno, případně podmíněné tím, že se v řízení objeví nové skutečnosti, soud v souladu s § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, soud nepřihlížel). Žalovaná se k jednání nedostavila a svou nepřítomnost neomluvila.4. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, z , datum, soud zjistil, že žalovaná při podání žádosti o úvěr u shora označené úvěrující uvedla, že bydlí v nájmu, dosáhla učňovského vzdělání, je svobodná a nezaměstnaná, neuvedla žádný počet vyživovaných osob, není majitelem automobilu, prostředky získané úvěrem zamýšlela použít k financování vybavení domácnosti, zdroj jejího čistého příjmu ve výši , částka, měsíčně není v listině označen; dále uvedla „další čisté příjmy domácnosti“ ve výši , částka, a „odhadované výdaje“ , částka, , externí i interní splátky vždy ve výši , částka, . V listině je zaškrtnuto, že má bankovní účet vedený na své jméno, nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. V listině je rovněž poznačeno, že „čistý příjem žadatele byl ověřen“ výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutím o přiznání dávky (ručně dopsáno „, Anonymizováno, /, Anonymizováno, “) a výpisy z bankovního účtu (ručně dopsáno „, Anonymizováno, /, Anonymizováno, “).5. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se žalovaná s úvěrující dne , datum, dohodli na poskytnutí úvěrové jistiny , částka, žalované vyplacením na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , kterou bude žalovaná úvěrující splácet v pravidelných 18 měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka ve výši toliko , částka, ). Žalovaná s úvěrující rovněž sjednali poplatek , částka, jako součet úroku ve výši , částka, (který byl určen fixně, dále pak ve smlouvě roční úrokovou sazbou 86 %) a poplatku , částka, za zpracování spotřebitelského úvěru; roční procentní sazba nákladů byla v listině uvedena ve výši 139,51 %.6. Z listiny tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud neučinil žádná skutková zjištění, když není zřejmé, kdo listinu vyhotovil a listina nenese podpis. Soud k této listině přistoupil jako k součásti žalobních tvrzení žalobkyně o tom, že úvěrující vyplatila žalované úvěrovou jistinu , částka, , a že žalovaná na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy ke dni vyhotovení listiny (, datum, ) uhradila toliko dne , datum, částku , částka, odpovídající jedné sjednané měsíční splátce úvěru, a dále dne , datum, částku , částka, (celkem tedy , částka, ).7. Z listiny smlouva o postoupení pohledávek z , datum, soud zjistil, že úvěrující , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitel, se dohodla dne , datum, s žalobkyní, jako postupníkem, že na žalobkyni převede pohledávky určené v příloze č. , hodnota, uvedené listiny, a to za úplatu, přičemž až okamžikem připsání úplaty dle čl. IV dané smlouvy na účet postupitele dojde k postoupení pohledávek.8. Z listiny příloha č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek (strany 1, 10 a 43 z celkem , hodnota, ) soud zjistil, že na řádku č. , hodnota, je mezi postupovanými pohledávkami označena úvěrová smlouva č. , hodnota, a jméno žalované (, Jméno žalované, ).9. Z listiny potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že úvěrující dne , datum, potvrdila v pozici postupitele dle smlouvy o postoupení pohledávek (ze dne , datum, ), že dne , datum, byla na účet postupitele od žalobkyně připsána úplata za jednotlivé pohledávky postupované v rámci Přílohy č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek, a že tím došlo k postoupení tam uvedených pohledávek.10. Z listiny fotokopie Potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění, když z listiny se sice podává, že , právnická osoba, vyplácela žalované v období od , datum, do , datum, dávky nemocenského pojištění, avšak není v listině uvedeno, v jaké výši se tak mělo dít.11. Z listiny fotokopie Smlouvy o nájmu bytu z , datum, soud zjistil, že dne , datum, uzavřela žalovaná spolu s další osobou na straně nájemců smlouvu o nájmu bytu , v níž se zavázala hradit nájemné ve výši měsíčně , částka, a zálohy na služby ve výši měsíčně , částka, .12. Z listiny Zpráva , právnická osoba, ., z , datum, (č. l. 20) + příloha (č. l. 21 – přehled plateb) soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, byl v období od , datum, do , datum, veden pro žalovanou, žádná jiná osoba neměla k účtu zřízenu dispozici. Na daný účet byla dne , datum, připsána platba ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, .13. Z listin Oznámení o postoupení pohledávky + Informace o zpracování osobních údajů; Podací lístek – DopisOnline k zásilce , Anonymizováno, ; Podací lístek – DopisOnline k zásilce , Anonymizováno, ; Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě; Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru; soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění.14. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu: Úvěrující (, právnická osoba, , IČ , IČO, ) poskytla žalované dne , datum, z důvodu uzavřené úvěrové smlouvy č. , hodnota, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku , částka, jako úvěrovou jistinu. Sodu vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná uhradila úvěrující na tuto úvěrovou smlouvu celkem , částka, . Úvěrující se dne , datum, dohodla s žalobkyní na postoupení pohledávky za žalovanou z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , přičemž úplatu za postoupení pohledávky téhož dne poskytla žalobkyně úvěrující. V řízení nebylo účastníky tvrzeno ani soudem zjištěno ničeho o tom, jaké jsou možnosti žalované co do vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Úvěrující před poskytnutím úvěru žalované ověřoval tvrzení žalované o jejím měsíčním čistém příjmu , částka, z potvrzení , právnická osoba, , v němž ale částka výše dávky nemocenské uvedena není, a dále její výdaje ověřoval ze smlouvy o nájmu bytu, dle níž měla žalovaná spolu s dalším nájemcem hradit měsíčně nájemné , částka, a zálohu na služby , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující dále jakkoli ověřovala výši žalované vyplácené nemocenské, že by dále jakkoli prověřovala žalovanou sdělené „další příjmy domácnosti“ (které nadto nekorelují s žalovanou uvedeným nulovým počtem dalších členů její domácnosti), či že by jakkoli ověřovala sdělení žalované o absenci dalších půjček (resp. jakkoli dále prověřovala historii platební morálky žalované).15. Soud byl připraven poučit žalobkyni o neunesení důkazního břemene při jednání nařízeném ve věci samé; žalobkyně se nicméně dobrodiní takového poučení vzdala tím, že se po omluvě jednání nezúčastnila. Na straně žalované pak zůstalo netvrzeno, zda případně žalovaná žalobkyni (či předtím úvěrující) plnila více, než žalobkyní uvedených , částka, ; i žalovanou byl soud připraven poučit o jejím břemenu tvrzení a případně břemenu důkazním, avšak ani žalovaná se jednání ve věci nezúčastnila (a to bez omluvy).16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Jak uvedeno výše, žalobkyně v řízení neprokázala, že úvěrující jakkoli ověřovala historii platební morálky žalované před uzavřením smlouvy o úvěru (nabízelo by se nahlédnutí do běžných dlužnických databází jako registr SOLUS nebo Nebankovní registr klientských informací). Potvrzením , právnická osoba, o tom, že v (neuvedené výši) je žalované vyplácena nemocenská, pak nemohlo nijak reálně přispět k utvoření obrazu o tom, jakých příjmů žalovaná skutečně dosahuje. Zcela bez ověření či vysvětlení zůstaly žalovanou tvrzené „další příjmy domácnosti“. Soud shrnuje, že prokázaný rozsah ověřování a prověřování úvěruschopnosti žalované ze strany úvěrující před poskytnutím úvěru byl zcela nedostatečný, a svědčí spíše o tom, že úvěrující žalované v podstatě toliko uvěřila veškerá její tvrzení, aniž tyto podrobila kritickému přezkumu, zhodnocení a ověření.25. Soud uzavírá, že bylo povinností žalobkyně v řízení tvrdit i prokázat skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné vyhodnotit provedené posouzení úvěruschopnosti jako důkladné, řádné a ustanovení § 86 z. s. ú. vyhovující. Jelikož žalobkyně v prvé řadě ani netvrdila nezbytné rozsah dílčích kroků řádného posouzení úvěruschopnosti (a v tom omezeném rozsahu, který tvrdila a prokázala, se takový postup úvěrující jeví být zcela nedostatečným), musí tento deficit jít k její tíži, a sice přijetím závěru, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, a následně i nevyhnutelným vývodem, dle kterého je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.); k této neplatnosti přihlíží soud sám i bez návrhu.26. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), která se věřitelem pohledávky stala v důsledku platného postoupení pohledávky za žalovanou ze strany úvěrující, avšak s ohledem na § 87 odst. 1 větu třetí z. s. ú. je tak žalovaná povinna učinit v době přiměřené svým možnostem, nikoli nezbytně na výzvu věřitele (žalobkyně). Jelikož úvěrující zaplatila žalované z titulu předmětné neplatné smlouvy , částka, , a žalovaná z této částky vrátila dosud toliko , částka, , lze uzavřít, že ke dni vyhlášení rozsudku přetrvávalo na straně žalované bezdůvodné obohacení vůči ochuzené žalobkyni ve výši , částka, . Soud tak žalované výrokem I tohoto rozsudku uložil, aby zaplatila žalobkyni tuto částku.27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje uplatněný žalobní nárok bezdůvodné obohacení žalované (výrok II). Zamítnuty byly i nároky žalobkyně na zaplacení vyčísleného smluvního úroku a poplatku, neboť všechny tyto nároky jsou žalobkyní odvozovány z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, která jí (či dříve úvěrující) právo na zaplacení těchto plnění nemohla platně založit. Pokud žalobkyně uplatnila žalobou rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení, učinila tak nedůvodně, neboť (jak uvedeno již výše) s ohledem na § 87 odst. 1 z. s. ú. je bezdůvodné obohacení úvěrovaného z neplatné smlouvy splatné v době přiměřené jeho možnostem, tedy splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení je určena až rozhodnutím soudu. Jelikož v řízení žalovaná netvrdila žádné skutečnosti vedoucí k závěru, že by bezdůvodné obohacení nebylo v jejích možnostech vrátit žalobkyni ve standardní pariční lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), rozhodl soud o lhůtě k plnění přiznaného výrokem I rozsudku podle uvedeného zákonného pravidla. To však ale zároveň znamená, že v době vyhlášení rozsudku nebyla povinnost žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ještě splatná, žalovaná tedy nemohla být v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobkyni tak dosud nemohlo vzniknout právo na zaplacení úroku z prodlení s plněním dané povinnosti ve smyslu § 1970 o. z. Soud proto zamítl (výrok II) rovněž žalobkyní uplatněný nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný.28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. Porovnáním výroků I a II rozsudku je zřejmé, že v řízení byla úspěšnější žalovaná. Ta však byla v řízení rovněž zcela pasivní, a žádné náklady jí tak dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.