77 C 402/2025-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytla žalovanému dne , datum, převodem na účet částku , částka, , přičemž se jednalo o plnění bez právního důvodu, neboť probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu žalobkyně není schopna doložit. Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., postoupena na společnost De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jež ji postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k vrácení plnění, avšak tak neučinil.2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.5. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., podle potvrzení o provedení platbě z , datum, zaslala dne , datum, ze svého účtu částku , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , který je dle sdělení společnosti , právnická osoba, ., ze , datum, účtem žalovaného. Dne , datum, uzavřela společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimi pohledávku za žalovaným. Dne , datum, uzavřela společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimi pohledávku za žalovaným. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena přes společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., na žalobkyni, a vyzvala žalovaného k úhradě do tří dnů. Výzvou k úhradě před podáním žaloby z , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného ve věci „dluhu ze smlouvy o úvěru (spotřebitelském úvěru)“ k úhradě částky , částka, do tří dnů, když „na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, mezi společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako původním věřitelem, a [žalovaným] jako dlužníkem“ byla žalovanému zapůjčena částka ve výši , částka, a bylo povinností žalovaného uvedený úvěr včetně poplatku za jeho poskytnutí vrátit žalobkyni. Žalovaný nic žalobkyni neuhradil.6. Soud učinil tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který byl dne , datum, poukázán na účet žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzýván k úhradě, ale nic nezaplatil. O posuzování úvěruschopnosti žalobkyně netvrdila ničeho a důkazy k témuž také neoznačila ani nepředložila, přestože je z provedeného dokazování zcela zjevné, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . coby původní věřitelkou a žalovaným byla zjevně uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, . Pokud žalobkyně, na niž byla (přes společnost De Vries , právnická osoba, .,) pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), tvrdí, že šlo o plnění bez právního důvodu, protože jednání o uzavření smlouvy probíhala, ale, jak zjevně žalobkyně implikuje, nebyla dokončena, pak by nebyl pro vydání obohacení žalovaným důvod, protože by se jednalo o vnucené obohacení (plnění, ke kterému předchůdkyně žalobkyně nebyla povinna). Naopak z provedených důkazů se jednoznačně podává, že šlo o plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka zaslala na účet žalovaného částku , částka, z důvodu uzavřené úvěrové smlouvy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla jí být poskytnuta poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., tedy mimo jiné poučení o povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem posuzovala její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), který je nutno na věc aplikovat.9. Původní věřitelka neprokázala posuzování úvěruschopnosti, uzavřená úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajištěného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.10. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce , částka, . Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovaným ničeho vráceno. Žalovaný, jenž se o , částka, obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soud s přihlédnutím k výši dluhu a k době uplynulé od odeslání výzvy k zaplacení v předmětné věci shledal dobu dvou měsíců od právní moci rozsudku. V rozsahu o zaplacení částky , částka, je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl s určením pariční lhůty v délce dvou měsíců od právní moci rozsudku.11. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná, neboť žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaný se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.12. Žalobkyni, jež byla v řízení ve zcela převažujícím rozsahu úspěšná, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr na základě zcela zjevně uzavřené neplatné úvěrové smlouvy spotřebiteli, aniž by posuzovala jeho úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je samo o sobě důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., jiné rozhodnutí by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Další důvod pro moderaci podle § 150 o. s. ř. soud spatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně coby zkušená a frekventovaná účastnice soudních řízení, zřejmě vedena snahou o přiznání plné náhrady nákladů řízení (uplatněných ve výši nesnížené podle § 14b advokátního tarifu), zneužila své znalosti procesních práv na úkor žalovaného, s nímž její právní předchůdkyně uzavřela absolutně neplatnou smlouvu, a uplatnila své právo na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že smlouva uzavřena nebyla, ačkoli současně předložila důkazy prokazující, že k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo. Zneužití procesních práv žalobkyní, jež je nadto časté a opakované, jak je soudu z úřední činnost známo, nepožívá právní ochrany (§ 6 o. s. ř.).