8 C 160/2025-72 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem: pozemek p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.e. , hodnota, pozemek p.č. , hodnota, a pozemek p.č. , hodnota, vše zapsáno na LV č. , hodnota, , pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, (dále také jen společné nemovitosti), ke kterému má žalobkyně spoluvlastnické právo v rozsahu podílu ideální 1/2, a žalovaný rovněž v rozsahu podílu ideální 1/2. Žalobkyně uvedla, že společné nemovitosti užívá výhradně žalovaný, a přes proběhlá jednání není možné uzavřít dohodu mezi spoluvlastníky o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví. Společné nemovitosti není možné reálně rozdělit, neboť jde o budovu s jedinou bytovou jednotkou, která není vertikálně rozdělitelná, a pozemek velikosti cca , hodnota, m2 rovněž neumožňuje využitelné rozdělení s přístupem z veřejné komunikace. Původně žalobkyně uvedla, že má zájem o přikázání společných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s tím, že vypořádací podíl bude určen z ceny společných nemovitostí určených znaleckým posudkem, nicméně na prvním jednání ve věci uvedla, že tomu tak již nadále není, a po úvaze především s ohledem na osobu žalovaného již o věc nemá zájem, a proto navrhuje její prodej.2. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Soud po vyhotovení znaleckého posudku č. , hodnota, , hodnota, ze dne , datum, znalkyně , tituly před jménem, , právnická osoba, (dále jen znalecký posudek) nařídil soudní jednání na den , datum, , na které se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., a po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za zjištěné, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky „společných nemovitostí“ (srov. shora), a to každý v rozsahu podílu ideální 1/, právnická osoba, přihlédnutím ke znaleckému posudku má soud dále mimo jiné za zjištěné, že společné nemovitosti představují objekt k rekreaci (chata), který se nachází v rámci funkčního celku 3 pozemků o celkové výměře cca , hodnota, m2, který je jednopodlažní s částečným podsklepením a prostorem v podkroví s přístavbou suchého záchodu. S ohledem na skutečnost, že žádný z podílových spoluvlastníků neprojevil ke dni rozhodnutí soudu zájem o přikázání společných nemovitostí do výlučného vlastnictví, soud další skutková zjištění ve věci nečiní, a příp. další navržené důkazy neprovedl pro nadbytečnost.5. Podle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, a není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto tuto věc, založenou žalobou ze dne , datum, posuzoval v poměrech „nového“ občanského zákoníku.6. Podle § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.7. Podle § 1141 odst. 1 o.z. stanoví, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních8. Podle § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.9. Podle § 1144 o.z., že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.10. Podle § 1145 o.z., při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.11. Podle § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.12. Jak shora uvedeno, soud má za prokázáno, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky, a že se před zahájením řízení a ostatně ani v jeho průběhu nedokázali shodnout na způsobu vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví v případě jeho zániku (ve smyslu § 1141 o.z.), o zrušení spoluvlastnictví tak musí rozhodnout soud (§ 1143 o.z.). Soud má ze zjištěné povahy společné věci za to, že takový objekt, resp. pozemky, jejichž je funkční součástí, není možné rozdělit. V době rozhodnutí soudu ani jeden z podílových spoluvlastníků neměl zájem o přikázání společné věci do svého vlastnictví (§ 1147 o.z.). Způsoby možného vypořádání spoluvlastnictví jsou v zákoně dány taxativním výčtem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Soud není vázán návrhem účastníků na způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, nicméně je nemůže provést jiným než v zákoně uvedeným způsobem, a zákonem daná posloupnost jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví je pro soud závazná. Soud s ohledem na funkční spojení společných nemovitostí jako celku má za to, že ve smyslu § 1147 o.z., nepřichází v úvahu ani rozdělení společné věci, ani její přikázání do vlastnictví spoluvlastníkovi, resp. spoluvlastníků, za náhradu, pokud takový spoluvlastník o další (spolu)vlastnictví nemá zájem. Jako jediný subsidiární způsob vypořádání tohoto spoluvlastnictví tak zůstal prodej společné věci ve veřejné dražbě. Soud proto žalobě vyhověl, podílové spoluvlastnictví ke společným nemovitostem účastníků zrušil a současně rozhodl o prodeji společných nemovitostí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku zpeněžení mezi spoluvlastníky dle rozsahu jejich podílů podle § 1143 o.z. s přihlédnutím § 1147 o.z.13. Je na účastnících, aby dle tohoto pravomocného rozsudku podali, resp. některý z nich podal, návrh na prodej věci ve veřejné dražbě. Rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje věci vzniká exekuční titul, který opravňuje kteréhokoli ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , příp. , spisová značka, ).K bodu III. výroku:14. Ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nerozhodoval soud podle zásad úspěchu ve věci (§ 142 o.s.ř.), když vyšel především ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. I. ÚS , spisová značka, V něm Ústavní soud uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze úspěch či neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Pokud soud rozhoduje o způsobu vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. To vychází z toho, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu a úspěch nelze dovozovat jen z toho, že soud žalobě vyhoví (což bude ostatně pravidlem). Ostatní spoluvlastníky nelze sankcionovat za to, že nepodali (jako první) příslušný návrh. V řízení se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, kteří mají shodné postavení. Co do způsobu vypořádání soud není vázán návrhem účastníků (způsob vypořádání vyplývá ze zákona), účastníci ani nemusí způsob vypořádání navrhnout. Na druhou stranu návrhy všech jednotlivých účastníků mohou mít rozumný a přesvědčivý základ. Za této situace se zpravidla jeví jako spravedlivé, aby si každý z účastníků sám nesl náklady řízení, aniž by bylo podstatné, že soud žalobnímu návrhu fakticky vyhověl.K bodu IV. výroku.15. Dále soud rozhodl v rámci úvahy o náhradě nákladů řízení státu (§ 141 odst. 2 a § 148 o.s.ř.), které v tomto řízení představují náklady na znalečné, které stát prostřednictvím zdejšího soudu vyplatil ustanovené znalkyni , tituly před jménem, , adresa, na základě usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve výši , částka, . S ohledem na charakter řízení, ve kterém soud nerozhoduje dle úspěchu ve věci a skutečnosti, že žalobkyně složila zálo