10 C 289/2020-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], dne [datum], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalobce požaduje zaplacení částky [částka] z titulu smlouvy o úvěru a částky [částka] jako smluvní pokuty za dobu od [datum] do [datum]. Žalobce v průběhu řízení rozšířil předmět žaloby o smluvní úrok a vzal žalobu v části smluvní pokuty co do částky [částka] zpět. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil. Žádostí ze dne [datum] žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum], jejím předmětem byl úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal uhradit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], náklady byly sjednány tak, že úvěr je poskytován za úrok ve výši 28 % poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatek za správu úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši [částka] Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky, maximálně do součinu čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Ke smlouvě žalovaný obdržel předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z čestného prohlášení, pracovní smlouvy, dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek, finanční analýzy a credit scoringu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze dne [datum], ze seznamu postoupených pohledávek a z dokladu o koupi části závodu ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný byl v souladu se smluvními ujednáními povinen za úvěr zaplatit úrok ve výši 28 % poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek. Výše poskytnutého úvěru činila [částka], poplatky a úroky za poskytnutí úvěru činily celkem [částka]. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši [částka] požadoval úplatu v celkové výši [částka], po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata [částka]. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti případu). Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 70 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila 45 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek a poměrné části zákonného úroku z prodlení zamítnout. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. V těle smlouvy je výslovně uvedeno, že je úvěr poskytnut za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, rozpočtení úroku dle počtu měsíčních splátek je pak pouze plněním informační povinnosti věřitele vůči dlužníku a nezakládá věřiteli nárok na smluvní úrok nad rámec úroku kapitalizovaného částkou představující 28 % jistiny. Zde je třeba polemizovat, zda je takové ujednání pochopitelné pro průměrného spotřebitele, avšak s ohledem na to, že další částky poplatků jsou ve smlouvě rozepsány a sečteny spolu s úrokem, došel soud k závěru, že takové ujednání je přiměřené. Lze proto uzavřít, že smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané kapitalizované dobou trvání smlouvy, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši [částka]. Žalovaný na dluh uhradil celkem [částka]. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na dlužné jistině a úroku částku [částka] a vzhledem k tomu, že žalovaný je s úhradou této částky v prodlení, bylo žalovanému uloženo zaplatit ji se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Žalovanému bylo dále v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. a ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru uloženo zaplatit žalobci smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužné částky ve výši [částka] Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 64 %, žalovaný z 36 % (přičemž k úspěchu žalovaného je třeba připočíst i tu část, ve které byla žaloba vzata zpět, neboť žalobce neosvědčil, že žaloba byla částečně vzata zpět pro chování žalovaného), žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z částky [částka] za 5 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky [částka] jako 5 paušálních náhrad nákladů po [částka] dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky [částka] jako náhrady za promeškaný čas 5 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky [částka] jako náhrady cestovného (ze sídla právního zástupce žalobce k jednání soudu v [obec] a zpět; náhrada promeškaného času a cestovného byla žalobci přiznána toliko v jedné polovině, neboť se právní zástupce žalobce účastnil téhož dne u zdejšího soudu dvou jednání) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku [částka]. Celková náhrada nákladů činí [částka], část náležející žalobci ve výši 28 % nákladů řízení pak činí [částka] a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.