212 C 2/2021-74 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30.3.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 319 394,12 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 12.6.2014 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 134 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 17.6.2014. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 18ti měsíčních splátkách po 11 029 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2014. Žalovaný se tak zavázal uhradit žalobci částku 198 522 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází, jakož i jiných zdrojů (dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). S ohledem na skutečnost, že žalovaný uhradil žalobci prvních šest měsíčních splátek, poskytl žalobce žalovanému automatický revolving v celkové výši 73 453 Kč, a to dne 8.12.2014. Tím došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších dvanáct měsíčních splátek ve výši 11 029 Kč. Výpůjční úroková sazba byla 56,86% ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění žalovaný uhradil dne 24.7.2014 částku 11 029 Kč, dne 20.8.2018 částku 11 029 Kč, dne 26.8.2014 částku 1Kč, dne 24.9.2014 částku 11 029 Kč, dne 16.10.2014 částku 11 029 Kč, dne 24.11.2014 částku 11 029 Kč a dne 2.12.2014 částku 11 029 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 22.3.2015. Celá dosud nesplacení jistina úvěru a dosud nesplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru, kdy novou jistinu ve výši 264 695 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to až do úplného zaplacení. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 69 371 Kč, žalobce však touto žalobou požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 66 173 Kč. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeno 2 935,88 Kč dne 31.12.2015, 4 784,70 Kč dne 5.2.2016, 721,60 Kč dne 20.4.2016, 1 254,20 Kč dne 23.5.2016, 1 975 Kč dne 1.7.2016 a 3 000 Kč dne 2.8.2018. Žalovaný tak dluží žalobci na jistině částku 250 023,12 Kč, smluvní pokuty dle bodu 12.1 smluvních ujednání ve výši 3 198 Kč a smluvní pokutu dle článku 12.5 smluvních ujednání ve výši 66 173 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Svou neúčast neomluvil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne 12.6.2014. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 134 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 18ti měsíčních splátkách, kdy výše splátky činila 11 029 Kč. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen na základě smlouvy žalobci zaplatit, činila 198 522 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 69,79% ročně. V článku V. smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě, kdy žalovaný zaplatí vždy prvních šest splátek a následně vždy každých dvanáct splátek bude mu poskytnut revolving ve výši 73 453 Kč. Celková částka splatná žalovaným se v případě poskytnutí každého revolvingu navyšuje o 132 348 Kč. Výpůjční úroková sazba u revolvingu činí 56,86% ročně. V odd. B) smlouvy jsou obsažena obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru. Každá strana smlouvy je žalovaným podepsána. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 12.6.2014 bylo zjištěno, že jsou uvedeny na čtyřech stranách, z nichž podpis žalovaného obsahuje pouze zadní strana. V čl. 12 jsou uvedeny sankce pro případ porušení smlouvy, a to pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části. Tato strana neobsahuje podpis žalovaného. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 18.6.2014 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému schválení smlouvy o úvěru v základní celkové výši úvěru 134 000 Kč. Součástí tohoto přípisu je i splátkový kalendář obsahující osmnáct měsíčních splátek po 11 029 Kč. Z oznámení o poskytnutí automatického revolvingu ze dne 9.12.2014 bylo zjištěno, že v souladu se smlouvou o úvěru byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Žalobce oznámil žalovanému výši RPSN, jež činila 57,97% ročně. Přílohou byl splátkový kalendář obsahující třicet splátek ve výši 11 029 Kč měsíčně. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že jsou v něm uvedeny základní údaje o výši a podmínkách splácení úvěru, včetně sankcí. Z listiny označení jako Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce vyplnil s žalovaným údaje týkající se jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný předložil žalobci i výplatní pásky a potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu, včetně pracovní smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému dne 17.6.2014 částku ve výši 134 000 Kč a dne 8.12.2014 částku ve výši 73 453 Kč. Z žádosti žalovaného ze dne 19.1.2015 soud zjistil, že požádal žalobce o posunutí tří splátek z důvodu výpadku příjmu. K tomuto doložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Z oznámení ze dne 22.3.2015 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě částky 267 893 Kč. Z přípisu označeného jako Pokus o smír (Poslední výzva před soudním řešením případu) ze dne 18.2.2015 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dosud neuhrazených splátek úvěru. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 22.3.2021. Z vyjádření znalce k problematice úroční pohledávek nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a s ohledem na skutečnost, že se jedná o spotřebitelský úvěr rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelskému úvěru. 6. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o úvěru a revolvingovém úvěru. Podpisem smlouvy byla žalovaná srozuměna se základními podmínkami, za kterých byla smlouva uzavřena. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce částku 207 453 Kč. Na uzavřenou smlouvu o úvěru se jako na spotřebitelský úvěr uplatní kogentní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat informaci o výpůjční úrokové sazbě, podmínky upravující použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Smlouva musí dále obsahovat informaci o roční procentní sazbě nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr. Tím se rozumí celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. V daném případě byly tyto podmínky splněny a citovaná smlouva o úvěru tyto údaje obsahovala. 8. Soud se dále zabýval sjednanou výši úroku z úvěru a revolvingového úvěru ve výši 69,79% ročně, resp. 57,97% ročně. Tato ujednání je třeba posoudit dle § 1813 a § 1815 o.z. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (§ 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Nadto je třeba konstatovat, že sjednaná výše úroků představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). K ustanovení o smluvních úrocích tak v souzené věci nelz