5 C 203/2021-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 12.000 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 8. 11. 2018. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 8.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 8. 11. 2018, jejím předmětem byl úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, pro případ prodlení s úhradou dluhu sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty dne 8. 11. 2018 Smluvní podmínky soud zjistil z obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, potvrzení o přijetí platby ze dne 1. 9. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Z dokumentu označeného [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta dne 8. 11. 2018 částka 8.000 Kč, celková částka k vymáhání má činit 12.000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaná však finanční prostředky řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 8.000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 4.000 Kč dle ust. § 2048 a násl. o.z. a ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 750 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 221 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.071 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.