5 C 275/2020 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 35.918,15 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřel dne 23. 5. 2017, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30.000 Kč. Od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 51.175 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 16.831 Kč, úroků ve výši 4.640 Kč, administrativního poplatku ve výši 3.150 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1.507,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 9.039,30 Kč a nákladů na upomínání ve výši 750 Kč. 2. Žalovaný dlužnou částku rozporoval s tím, že na splátkách uhradil celkem 53.400 Kč. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 23. 5. 2017, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úroky ve výši 58 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 450 Kč měsíčně, celkové náklady úvěru činily 50.079 Kč. Pro případ prodlení sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Výše úroku a smluvních pokut byla zjištěna ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut ze dne 23. 5. 2017. Dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře ze dne 23. 5. 2017. Smluvní podmínky soud zjistil z obchodních podmínek účinných od 1. 12. 2016. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce vyplatil na účet vedený na jméno žalovaného dne 25. 5. 2017 částku 30.000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2017 do 28. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný zaslal žalobci celkem 5 splátek po 2.225 Kč. Z historie pohybů – běžného účtu za období od 28. 3. 2016 do 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný zaslal žalobci celkem 18 splátek po 2.225 Kč. Z výplatní pásky za duben 2017, formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, výstupu z insolvenčního rejstříku a výpisu z přehledu exekucí [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2017 do 30. 4. 2017 bylo zjištěno, že ke dni 14. 3. 2017 byla z účtu žalovaného odečtena částka 8.324 Kč ve prospěch„ [anonymizováno]“, částka 3.680 Kč ve prospěch„ [anonymizováno]“ a částka 3.000 Kč ve prospěch„ creditair“, ke dni 18. 4. 2017 byla odečtena částka 3.680 Kč ve prospěch„ [anonymizováno]“ a částka 3.000 Kč ve prospěch„ [anonymizováno]“. Výzvou ze dne 17. 10. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne 1. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce prohlásil dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou ke dni 1. 12. 2019 pro prodlení žalovaného s úhradou pohledávek. Z tabulky vyčíslení pohledávky ze smlouvy soud zjistil přehled žalovaných částek. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úroků ve výši 4.640 Kč. Sjednané úroky činily celkem 58 % jistiny ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (květen 2017) ve výši 9,38 % p.a. (viz statistika úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejich výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak šestinásobně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. 6. Žalobce dále požadoval zaplacení administrativního poplatku ve výši 3.150 Kč. Žalobce s žalovaným ujednal zaplacení administrativních poplatků ve výši 450 Kč v každé jednotlivé splátce, celková výše administrativních poplatků činila 16.200 Kč. Administrativní poplatky tedy činily téměř 55 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o administrativním poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši přes 50 % jistiny zápůjčky, když vedle toho žalobce po žalovaném požadoval ještě zaplacení úroku ve výši 58 % ročně, je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům, a proto ujednáním absolutně neplatným. 7. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30.000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 51.175 Kč (nikoliv 53.400 Kč jak tvrdil žalovaný, neboť i z výpisů z účtu předložených žalovaným je zřejmé, že zaplatil celkem 23 splátek po 2.225 Kč, tedy částku 51.175 Kč). Ze smlouvy o zápůjčce byl žalovaný, s ohledem na neplatnost ujednání o smluvních úrocích a administrativních poplatcích, povinen vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu ve výši 30.000 Kč, případně s úroky dle ust. § 1802 o.z. (ovšem s ohledem na potencionální nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalobcem by žalobci právo na úroky v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nevzniklo). Jestliže pak žalovaný na dluh uhradil celkem 51.175 Kč, lze uzavřít, že žalovaný splnil veškeré platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 5. 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaný splnil veškeré platební povinnosti, a proto neporušil žádnou ze smluvených povinností a nebyl v prodlení s úhradou dluhu, žalobci ve smyslu ust. § 2048 a násl. o.z. nevzniklo právo na smluvní pokutu ani na náhradu nákladů upomínání, ani na zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 o.z.. Soud proto žalobu zcela zamítl. 8. Vedle shora uvedeného je třeba konstatovat, že lze uvažovat též o tom, že žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověřování vyvodil nesprávné závěry. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (jímž je dle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru míněna i peněžitá zápůjčka) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobcem, dle kterého žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, je zřejmé, že z účtu žalovaného odcházelo několik plateb na jiné úvěry (zaplo, creditair, proficredit), je tedy zřejmé, že žalovaný již v době uzavírání smlouvy byl smluvní stranou několika jiných úvěrových smluv a uzavíral další úvěrové smlouvy. Pravidelné měsíční p