5 C 277/2020 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 58.667 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 20. 11. 2015, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], která ji postoupila žalobci. Ústní jednání se konalo dne 29. 9. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru na splátky soud zjistil, že měla být uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba] ([IČO]) dne 19. 11. 2015, jejím předmětem měl být úvěr ve výši 40.000 Kč. Z výpisu z běžného účtu ze dne 4. 12. 2015 bylo zjištěno, že na účet vedený na jméno žalovaného byla dne 20. 11. 2015 poukázána částka 40.000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] ([příjmení] [anonymizováno] [PSČ]) postoupila žalobci pohledávky specifikované v příloze č. 1. V seznamu jmen pak je uvedeno i jméno žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že byla pohledávka této společnosti postoupená z původního věřitele [právnická osoba] postoupena žalobci. Výzvou ze dne 18. 11. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu s tím, že byl žalovanému poskytnut úvěr, který nebyl uhrazen a společnost [právnická osoba] jej postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], která jej postoupila žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1879 a násl. a ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, žalovaný dluh neuhradil. Žalobce dále tvrdil, že mu byla pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba] (správně však [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], dnes [právnická osoba], jak bylo zjištěno z obchodního rejstříku, dále jako„ [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]“). Žalobce byl proto povinen prokázat veškeré tyto tvrzené skutečnosti a též byl povinen prokázat, že tvrzená pohledávka žalovaného byla společností [právnická osoba] postoupena [právnická osoba] vries [právnická osoba] Žalobce předložil soudu pouze smlouvu uzavřenou mezi [právnická osoba] vries [právnická osoba] a žalobcem, avšak nijak neprokázal postoupení tvrzené pohledávky z tvrzeného úvěrujícího [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Žalobce v řízení spolehlivě neprokázal, kdy a jakým způsobem přešla tvrzená pohledávka za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a že [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] jako tvrzený právní předchůdce žalobce byla oprávněna s tvrzenou pohledávkou disponovat, uplatňovat práva s ní spojená a postoupit ji žalobci. K jednání, kde by mu soud poskytl potřebné poučení za účelem unesení důkazního břemene, se žalobce nedostavil. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.