5 C 65/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 60.937 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 2. 2017, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 32.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit s poplatkem ve výši 27.434 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná uhradila pouze 10.000 Kč. Dlužná částka je snížena o nespotřebované poplatky ve výši 4.497 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení smluvní pokuty v limitované výši 16.000 Kč za prodlení ode dne 3. 4. 2018 do 10. 2. 2021. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované 2. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 6. 2. 2017, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 32.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 5.724 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7.604 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 14.106 Kč, RPSN bylo vyčíslena na celkem 227,79 %, zápůjční úroková sazba na 29 % ročně. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných týdenních splátkách po 991 Kč. Ujednání o smluvní pokutě bylo vloženo do smluvních podmínek v čl. 16 podmínek, smluvní podmínky nejsou žalovanou podepsány. Dle zákaznické karty byla posuzována úvěruschopnost žalované pro zápůjčku ve výši 10.000 Kč s tím, že žalovaná pracovala na plný úvazek jako servírka, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výpisy z účtu, dosahovala čistého příjmu ve výši 14.058 Kč, externí splátky zápůjček byly určeny částkou 1.000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje částkou 4.000 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 10.000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 6. 2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. 3. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 1813 o. z. za to, že žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když skryl ujednání o smluvní pokutě do smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce. Soud proto žalobu žalobce co do nároku na zaplacení smluvní pokuty pro absolutní neplatnost takového ujednání dle ust. § 588 o.z. zamítl. 5. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 32.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 27.434 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 80 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, poplatek činil více jak 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši přesahující 60 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Určením dalších poplatků žalobce také obchází posuzování výše úročení a maximálně přípustných úroků, když vedle pravidelné úplaty za poskytnuté peníze, úroku, žádá i další úplatu. To vše paušálně, bez zohlednění konkrétních okolností případu. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích je absolutně neplatným ujednáním, poplatky nelze žalobci přiznat ani v žalobcem požadované nižší výši. 6. Nad to lze spekulovat, zda žalobce řádně prověřil úvěruschopnost, jak tvrdil. Žalobce sice s žalovanou vyplnil údaje předtištěné v zákaznické kartě, ovšem pro zápůjčku ve výši 10.000 Kč na neočekávané výdaje s tím, že žalovaná žije s rodiči, dosahuje příjmů ve výši asi 14.000 Kč s výplatním dnem 15., splácí jiné zápůjčky ve výši 1.000 Kč a má odhadované měsíční výdaje 4.000 Kč. Dle tvrzení žalobce, v době uzavření smlouvy nebylo běžnou praxí pořizovat kopie předkládaných dokumentů, proto jimi nedisponuje. I přes poměrně obsáhlý výčet zjišťovaných informací, má soud za to, že žalobce přistoupil k posuzování úvěruschopnosti žalované lehkovážně, když se spokojil s paušálním určením jiných splátek a měsíčních výdajů. Z vyplněných údajů je zřejmé, že žalovaná již jiný dluh splácela, žalobce však ke splátkám nezjišťoval dalších podrobností a spokojil se s určením výše měsíční splátky. Také je třeba v této souvislosti vzít v úvahu, že posuzoval úvěruschopnost žalované pro zápůjčku ve výši 10.000 Kč, přestože žalované nakonec poskytl zápůjčku ve výši 32.000 Kč, kdy pravidelné splátky měly činit 991 Kč. Splátky byly sjednány jako týdenní, přestože je v našich podmínkách obvyklé, že příjmy jsou vypláceny měsíčně, s čímž počítá i předtisk karty zákazníka, když zjišťuje pravidelný výplatní termín. Měsíční splátka při cca čtyřech týdenních splátkách v jednom měsíci činila 3.964 Kč, což už lze uvažovat v porovnání s příjmy a výdaji uvedenými (i reálnými, které jistě jsou vyšší) žalovanou jako nepřiměřené. S ohledem na množství zjištěných informací a zápůjční realitu v době uzavření smlouvy, s přihlédnutím základním zásadám občanského práva, zejména k zásadě vyjádřené v ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z., dle které smlouvy mají být splněny, a s přihlédnutím ke shora zmíněnému, soud posoudil smlouvu i s nedostatky v posouzení úvěruschopnosti jako platnou (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a contrario). 7. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 32.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 5.724 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze 10.000 Kč. Soud proto vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích a smluvní pokutě započetl úhrady žalované toliko na dlužnou jistinu a úrok a uložil žalované zaplatit žalobci 27.724 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 45 %, žalovaná z 55 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 10 % nákladů řízení žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.