6 C 98/2021-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 15.12.2017. Pohledávka z této smlouvy byla následně postoupena na společnost [právnická osoba], která uzavřela dne 19.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobce, a to včetně pohledávky za žalovaným. 2. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle článku IV. odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru podle článku IV. odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. Žalovaný neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Věřitel jej vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale dlužník tak ani přes výzvy neučinil a závazek neuhradil. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne splatnosti, tj. ode dne 16.3.2018 do zaplacení a dále právo na zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru ve výši 6 000 Kč od 12.1.2018 do splatnosti, tj. 15.3.2018. Podle článku VI. odst. 1 písmene a) vznikl věřiteli nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Na základě pravidelných měsíčních výpisů a v souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů v celkové výši 812,50 Kč. 3. Usnesením ze dne 3. srpna 2021, č. j. 6 C 98/2021-24 a č. j. 6 C 98/2021-25 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 4. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 6. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 a 19.12.2019. 7. Žalobce předloženými listinami dále prokázal své tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku poté, kdy žalovaný obdržel standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky. Předloženými potvrzeními o platbě a výpisy z účtu žalobce prokázal, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky uvedené v žalobě. Čerpané prostředky řádně a včas nesplácel. Žalovaný tak neučinil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 7.11.2020. 8. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě takto uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Jednalo se o úvěr, a proto je nutné pro posouzení důvodnosti nároku použít ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud zejména platností ujednání o výši sjednaného úroku z úvěru podle článku IV. odst. 1 citované smlouvy. Z této smlouvy bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal spolu s poskytnutou jistinou vrátit úrok ve výši 8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru. V daném případě z částky 6 000 Kč od 12.1.2018 do dne splatnosti, tj. 15.3.2018. V této souvislosti soud dospěl k závěru, že takto sjednaná výše obchodního úroku je nepřiměřená zakládající výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech zúčastněných stran. Obvyklá výše úroků z takových úvěrů poskytovaných bankou je představována sazbou maximálně 20 % ročně. V tomto případě by l sjednán úrok ve výši 102 % ročně. Takový úrok je nemravný. Soud proto tuto část smlouvy považuje za neplatnou. Takové ujednání bylo učiněno v rozporu s dobrými mravy. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy soud vycházel i z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroků sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář stranou žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovením § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soud proto ohledně tohoto požadavku žalobu zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II. shora. 10. Ve zbývajícím rozsahu soud shledal žalobu důvodnou a ve prospěch žalobce přiznal právo na zaplacení dlužné jistiny včetně zákonného úroku z prodlení i účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením dluhu. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V takovém případě náleží advokátovi žalobce odměna za každý úkon právní služby podle § 14b) odst. 1 písmeno c) bod první ve výši 200 Kč, přičemž advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d), tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a zaslání předžalobní výzvy. Za tyto úkony mu proto náleží odměna v celkové výši 600 Kč. Advokátovi žalobce dále náleží paušální náhrada výdajů podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu a to ke každému úkonu právní služby ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů náleží advokátovi žalobce 21 % DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem se jedná o náklady řízení ve výši 1 489 Kč a žalovaný je povinen nahradit jej k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).