7 C 77/2021-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 50 700 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a poplatky. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba] /dále předchůdce/, uzavřeli dne 1.2.2019 Smlouvu o úvěru čs pojištěním schopnosti splácet. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalované 50 000 Kč a ta se jej zavázal vrátit spolu s úplatou za poplatky a úrokem 17,40% v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas a v důsledku tohoto prodlení proto předchůdce úvěr ke dni 25.8.2019 zesplatnil. Žalovaná dlužila ke dni zesplatnění předchůdci na jistině, úrocích a poplatcích 53 944,94 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Žalovaná na svůj dluh nic neuhradil ani poté, co jí byla dne 10.11.2020 zaslána předžalobní výzva. 2. V průběhu jednání soudu žalobce upřesnil, že po žalované nenárokuje smluvní pokutu. Pokud se jedná o částku 700 Kč ta se sestává z dlužného poplatku 300 Kč a zbylá částka 400 Kč představuje dlužné pojistné (4* 100 Kč). 3. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání ji bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující: 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet má soud za prokázané, že spolu dne 1.2.2019 předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaná v pozici úvěrovaného uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se naopak zavázala mu tuto částku vrátit formou 72 měsíčních splátek po 1 123,50 Kč spolu s pojištěním 100 Kč – poslední splátka 2 396,59 Kč a poslední splátka pojištění 2 496,59 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 17,40% a RPSN ve výši 20,08 %. V čl. III nod 4 byly sjednány poplatky, mimo jiné 1 295 Kč za poskytnutí úvěru a nebo 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Smlouva byla opatřena podpisem žalované. V článku IV byla obsažena ujednání stran pojištění klienta. 6. Z výpisu úvěrového účtu a platební historie bylo soudem zjištěno, že úvěr byl ve výši 50 000 Kč čerpán dne 1.2.2019. Dopisem ze dne 25.8.2019 žalobce prokázal tvrzení, že z důvodu prodlení žalované byl úvěr ke dni 23.8.2019 zesplatněn s tím, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dluhu ve výši 53 944,94 Kč do 9.9.2019. 7. Dle předžalobní upomínky a podacího lístku zaslal žalobce žalované dne 10.11.2020 předžalobní upomínku. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020, přehledem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28.8.2020 vč. podacího lístku žalobce prokázal svou aktivní žalobní legitimaci, tj. že pohledávku nabyl od nástupce předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek a že tato skutečnost byla žalované oznámena. 9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 10. Dne 1.2.2019 spolu předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaná v pozici úvěrovaného uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se mu jej zavázala vrátit formou pravidelných 72 měsíčních splátek spolu s celkovými náklady úvěru, a to úrokem ve výši 17,40% p.a.. Součástí smlouvy byla i ujednání o pojištění schopnosti splácet při závazku žalované hradit pojistné 100 Kč měsíčně. Žalobce žalované dohodnutý úvěr poskytl, žalovaná na úvěr nehradila řádně, ocitla se v prodlení v důsledku čehož žalobce (jeho předchůdce) úvěr ke dni 23.8.2019 zesplatnil. 11. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále ZSÚ). 12. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Dle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 téhož zákona se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ustanoveními § 1813 a následujících o. z. je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv tak musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti podle § 1813 a § 1814 o. z. Smyslem ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Při zkoumání přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. 17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ). 18. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že je žaloba zcela důvodná. 19. Žalovaná v pozici úvěrovaného spotřebitele byla ze strany žalobce řádně seznámena se všemi předsmluvními informacemi, resp. smluvními podmínkami pro poskytnutí úvěru. Mezi stranami pak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, tuto svou smluvně stanovenou povinnost přitom splnil v den, kdy byla smlouva uzavřena. Žalovaná se naopak danou smlouvou zavázala úvěr žalobci vrátit formou 72 pravidelných měsíčních splátek spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru a pojištěním. Na úvěr však žalovaná nehradila řádně a včas a dostala se do prodlení s plněním. Dle názoru zdejšího soudu je daná smlouva sepsána přehledně a srozumitelně, jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž obsahuje všechny náležitosti požadované ZSÚ. Dohodnuté poplatky jsou poté podle soudu přiměřené, nezakládající významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované, a to i přesto, že se jednalo o smlouvu formulářovou, kde se jednotlivá ujednání nesjednávala individuálně a žalovaná neměla možnost ovlivnit jejich znění. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že má žalobce právo nejen na úhradu jistiny, ale i zbývající části celkových nákladů a poplatků spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila tuto částku řádně a včas, má poté žalobce nárok i na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v daném rozsahu vyhověl (výrok I). 20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 028 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 3 140 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 12 560 Kč za 4 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka, účast na jednání soudu dne 8.10.2021) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 4 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.. Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 2 889,60 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 18 677,60 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobce. 21. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.