8 C 65/2020-42 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení finanční částky s odůvodněním, že dne 26.10.2007 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli finanční prostředky ve výši 13 120 Kč (půjčka ve výši 8 000 Kč, souhrnný poplatek 5 120 Kč) formou 40 pravidelných týdenních splátek po 328 Kč. Žalovaný na dluh celkem původnímu věřiteli zaplatil 3 062 Kč. Mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek 19.6.2015 s účinností k datu 1.7.2015, když změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 24.8.2018 mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla účinnosti 24.8.2018 a žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován přípisem ze dne 17.9.2018. Před uplatněním žaloby u soudu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 13.2.2020. 2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný, ač byl řádně předvolán se k jednání soudu nedostavil, prosto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na základě předložených důkazů. 3. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce uzavřenou dne 26.10.2007 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. Smlouva má formulářový charakter. Jsou do ní vepsány údaje o žalovaném jako dlužníkovi, údaje o výši poplatku, celkové dlužné částce a závazku dlužníka uhradit dluh formou 40 pravidelných týdenních splátek ve výši 328 Kč. 4. Ze smluv o postoupení pohledávky a přípisu adresovaných žalovanému, kterými byl informován o změně v osobě věřitele soud má za to, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobce, který je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu (§ 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník). 5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o.z), a ve smyslu § 657 zákona číslo 40/64 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného do 31.12.2013. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení § 52 a následující obč. zák. Dle § 56 odstavec 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv s nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny. 8. Soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný převzal 8 000 Kč a zavázal se vrátit 13 120 Kč formou sjednaných splátek. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbérky, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá. 9. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce 8 000 Kč, ze kterých vrátil 3 062 Kč. S ohledem na shora uvedené závěry soud dospívá k tomu závěru, že žalobci, ani jeho právnímu předchůdci, nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku a že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně částky, která představuje rozdíl poskytnutých finančních prostředků věřitelem a vrácených dlužníkem, to je 4 938 Kč. Soud tedy zavázal žalovaného povinností zaplatit částku 4 938 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2.7.2017 ve smyslu § 517 odstavec 2 zákona číslo 40/64 Sbírky za použití nařízení číslo 142/94 Sbírky, ve znění pozdějších předpisů. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil dle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.