10 C 119/2022-46 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 198.990,03 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 23. 2. 2016. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 197.427,03 Kč a poplatků ve výši 1.563 Kč, úroků a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet expres půjčka soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 23. 2. 2016, jejím předmětem byl úvěr ve výši 243.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 11,10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že konečný zůstatek jistiny činil 197.427,03 Kč, splatné poplatky, pojištění a pokuty činily 1.563 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni 23. 1. 2019 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Postoupení pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému sdělením ze dne 28. 2. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 243.000 Kč. Žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil a pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 197.427,03 Kč spolu s poplatky ve výši 1.563 Kč, smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.960 Kč, z částky 27.180 Kč za 3 úkony právní služby po 9.060 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 5.896,80 Kč. Celková náhrada nákladů činí 41.937 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.