10 C 314/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.252,42 Kč jako zpětné úhrady za provize a další úhrady, které učinil žalobce za žalovaného, ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 7. 5. 2013. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 7. 5. 2013 smlouvu o obchodním zastoupení, na základě které se žalovaný zavázal vyvíjet na účet žalobce činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech a uzavření těchto smluv, a to za provizi podmíněnou dobou trvání uzavřených smluv. Pro případ ukončení smlouvy se žalovaný zavázal provizní konto udržovat v kladné výši a vyrovnat záporný zůstatek. Konečný stav provizního konta žalovaného činil - 3.252,42 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 652 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o obchodním zastoupení, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce vyhledávat zájemce a uzavírat smlouvy o finančních produktech, za což se žalobce zavázal platit žalovanému provize. Žalovaný byl povinen po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení vyrovnat provizní konto, které ke dni ukončení smlouvy činilo - 3.252,42 Kč, což však neučinil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 3.252,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z částky 3.000 Kč za 3 úkony právní služby po 1.000 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 882 Kč. Celková náhrada nákladů činí 5.482 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.