10 C 361/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 33 026,75 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované řádně. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 13 200,77 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 325,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 14 000 Kč, za kterou se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Z neoznačených tabulek byly zjištěny úhrady žalované na dluh a postup výpočtu smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno sdělením ze dne 1. 2. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem svědka, neboť by se jednalo o dokazování nadbytečné, když závěr o dostatečném posouzení úvěruschopnosti byl učiněn na základě provedených listinných důkazů. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 14 000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 12 283 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil téměř 90 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, poplatek činil 70 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 70 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce se dále domáhal zaplacení sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč za upomínky a zahájení vymáhání dluhu. Dle ust. § 122 odst. 1 písm. a) může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Žalobce blíže nespecifikoval, jaké konkrétní částky se domáhá za odeslané upomínky a jaké konkrétní částky za zahájení vymáhání dluhu, ani neprokázal, že se jedná o náklady účelně vynaložené. Z jednání, kde by mu soud poskytl příslušná poučení, se žalobce omluvil, jen pro poučení soud není povinen jednání odročovat (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). S ohledem na neusnesení břemena důkazního o účelnosti takto vynaložených nákladů soud shledal nárokované sankční poplatky jako nikoliv účelně vynaložené. Vzhledem k tomu, že žalobce se vedle tohoto nároku domáhá smluvní pokuty ve výši rovnající se zákonné limitaci dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, nebylo možno tuto náhradu považovat ani za smluvní pokutu, a soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 2 500 Kč, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 13 200,77 Kč s úrokem ve výši 1 493,23 Kč (žalovaná na dluh hradila celkem 1 810 Kč, část ve výši 799,23 Kč žalobce v souladu s ujednáním stran započetl na jistinu, soud zbývající část úhrad žalované ve výši 1 010,77 Kč započetl na úrok, proto byl žalované uložen k zaplacení úrok právě ve výši 1 493,23 Kč) a smluvní pokutou ve výši 7 000 Kč dle ust. § 2048 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, a s úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 66 %, žalovaná z 34 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 651 Kč, z částky 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 3 829 Kč, část náležející žalobci ve výši 32 % proto činí 1 225 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.