10 C 382/2022-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 744 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 12. 7. 2021. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 29 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 3 045 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně z částky 7 744 Kč od 12. 8. 2021 do 9. 11. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 6 000 Kč, žalovaný se dlužnou částku zavázal uhradit spolu s poplatky za doplňkové služby a poplatkem ve výši 1 440 Kč. Žalovaný čerpal dne 12. 7. 2021 částku 6 000 Kč. Žalobce žalovaného k úhradě upomínal. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil. Jako důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalobce předložil sdělení o identifikovaných příjmech, dle kterého byl příjem doložen prostřednictvím bankovního výpisu a činil 24 945 Kč, a výpis o posouzení úvěruschopnosti, dle kterého žalovaný hospodaří sám, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 15 000 Kč, měsíční příjem 24 945 Kč. Z předložených důkazů však soud nevzal tvrzení žalobce o řádném prověření úvěruschopnosti za prokázané. Oba dokumenty jsou pouze souhrny vytvořené žalobcem, žádný ze zadaných údajů není nijak objektivně podpořen listinami pocházejícími od žalovaného (například výpisem z účtu, mzdovým listem a podobně). V tabulce jsou pak zcela opomenuty údaje o tom, zda žalovaný má či nemá jiné úvěry, zda byly získány informace z centrální evidence exekucí a podobně. S ohledem na nízkou výši jistiny po žalobci samozřejmě nelze spravedlivě požadovat, aby prováděl rozsáhlé šetření poměrů žalovaného, avšak lze požadovat, aby alespoň některý ze stěžejních ukazatelů hodnověrně prokázal, dožaduje-li se svého nároku žalobou. K jednání, kde by soud žalobci poskytl potřebná poučení, že je povinen prokázat své tvrzení, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, se žalobce nedostavil, jen z důvodu poučení soud není povinen jednání odročit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Lze uzavřít, že žalobce neunesl břemeno důkazní o tom, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudil. Soud proto shledal smlouvu o úvěru dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků a poměrné části zákonného úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty, zamítl a uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní (při hodnocení úspěchu na straně žalovaného je třeba zohlednit nejenom nárokované poplatky a smluvní pokutu, ale též požadované příslušenství představované účelně vynaloženými náklady, které samo o sobě převyšovalo polovinu jistiny), soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto bylo žalobci uloženo doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků.