10 C 386/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 73.773,27 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru expres půjčka, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 17. 5. 2018. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 72.273,27 Kč, smluvních poplatků ve výši 1.500 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 17. 5. 2018, jejím předmětem byl úvěr ve výši 82.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 16,6 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Oznámením ze dne 26. 3. 2020 sdělil právní předchůdce žalobce žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásil úvěr ke dni 24. 3. 2020 za splatný. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021 bylo zjištěno, že konečný zůstatek činil na jistině 72.273,27 Kč, na splatných poplatcích, pojištění a pokutách 1.500 Kč, na smluvním úroku 5.132,79 Kč a na úroku z prodlení 4.908,78 Kč a 432,12 Kč Smluvní podmínky a výši poplatků soud zjistil ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 3. 2017, základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od 1. 8. 2017 a všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 82.000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce úvěr pro opakované porušování smluvních podmínek žalovaným zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu se smluvními poplatky, tedy částku 73.773,27 Kč se smluvními úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.952 Kč, z částky 10.150 Kč za 2,5 úkonu právní služby po 4.060 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.320,50 Kč. Celková náhrada nákladů činí 16.323 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.