10 C 394/2021-63 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 27.362,44 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], na základě které právní předchůdce žalobce vedl pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a poskytoval žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno]. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26. 9. 2012, jejím předmětem bylo vedení běžného účtu pro žalovaného. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 26. 9. 2012 sjednaly smluvní strany mimo jiné vedení běžného účtu a [anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 7.000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 10. 4. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 10. 4. 2018 zesplatnil pro opakované porušování smluvních ujednání. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 31. 1. 2018 do 20. 2. 2020 soud zjistil, že dlužná jistina úvěru činila celkem 27.362,44 Kč. Pohyby na účtu žalovaného, čerpání úvěru žalovaným, aktuální výši úvěrového limitu a smluvní úrok z úvěru soud zjistil z výpisů z běžného účtu za období od 31. 10. 2012 do 31. 12. 2017 Smluvní podmínky a výši poplatků soud zjistil z produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 9. 2012, všeobecných obchodních podmínek z 1. 11. 1999 a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 10. 2012. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky žalobci oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému sdělením ze dne 28. 2. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodná ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nehradil, právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a následně postoupil žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 27.362,44 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.095 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.547 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.