10 C 96/2022-43 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 26.972,38 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 8. 2020, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 15.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 14.138 Kč, úroků ve výši 2.704 Kč, poplatků za správu zápůjčky ve výši 1.500 Kč, úroku z prodlení ve výši 536,86 Kč, smluvních pokut ve výši 4.743,52 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3.350 Kč. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 39 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 250 Kč měsíčně. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Smluvní podmínky soud zjistil z obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru. Úroky, poplatky a smluvní pokuty byly zjištěny ze sazebníku ze dne 25. 8. 2020. Ze splátkového kalendáře byl zjištěn rozpis měsíčních plateb a jejich započtení na jistinu, úroky a administrativní poplatek. Z přehledu obratů bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2020 byla na účet vedený na jméno žalovaného poskytnuta částka 15.000 Kč. Z tabulky vyčíslení pohledávky bylo zjištěno, že celková žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 14.138 Kč, obchodních úroků ve výši 2.704 Kč, administrativních poplatků ve výši 1.500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 536,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.743,52 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 3.350 Kč. Dle výpisu splátkového kalendáře žalovaný uhradil pouze devět splátek z 60. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictví Klientského centra bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný požádal o zápůjčku dne 24. 8. 2020, po několika mezikrocích byla zápůjčka poskytnuta dne 25. 8. 2020. Dle formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr činil čistý měsíční příjem žalovaného 23.000 Kč, pravidelné splátky půjček 5.000 Kč, průměrné měsíční výdaje 6.000 Kč, žalovaný bydlel u rodičů, v domácnosti přebývaly dvě osoby bez vlastních příjmů. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 5/ 2020 bylo zjištěno, že doplatek mzdy žalovaného činil 11.476 Kč při 8 odpracovaných dnech. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 6/ 2020 bylo zjištěno, že doplatek mzdy žalovaného činil 20.549 Kč při 14 odpracovaných dnech. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 7/ 2020 bylo zjištěno, že doplatek mzdy žalovaného činil 20.443 Kč při 17 odpracovaných dnech. Z fotografií bylo zjištěno, že žalobce disponoval občanským průkazem žalovaného. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od května 2020 do července 2020 soud zjistil, že na účet vedený na jméno žalovaného byly měsíčně připisovány částky od„ [jméno] [příjmení] [jméno]“ a„ [anonymizováno] [příjmení] [jméno]“, případně od ČSSZ, pravidelně ve výši přibližně kolem 10.000 Kč, případně 20.000 Kč (když příjmy bez zohlednění čerpaného úvěru a plateb s poznámkou [jméno] činily asi 30.000 Kč měsíčně). Z účtu byly hrazeny různé splátky úvěrů, dne 15. 5. 2020 ve výši 1.310,97 Kč, dne 20. 5. 2020 ve výši 2.946,22 Kč a dne 20. 7. 2020 ve výši 5.789,25 Kč. V měsících červenci a srpnu byl konečný zůstatek účtu žalovaného v mínusu téměř 5.000 Kč s tím, že k účtu žalovaného byl zřízen Flexikredit do částky 5.000 Kč. Dne 1. 6. 2020 byla připsána částka 59.698,12 Kč s poznámkou„ čerpání úvěru“. Nelze pak přehlédnout, že v každém měsíci je v zápatí výpisu poznámka informace o úvěrech, dle které na úvěrovém účtu zůstává nesplacená jistina ve výši 287.000 Kč. Z podacích lístků soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému celkem šest různých zásilek. Výzvou ze dne 21. 10. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Oznámením ze dne 8. 12. 2021 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění zápůjčky pro prodlení s úhradou pohledávek vyplývajících ze smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 1. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 také peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (příp. smlouvy o zápůjčce, jak je uvedeno shora) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Žalobce po poučení uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a s odbornou péčí, nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem a aktivně vystupoval k prověření těchto tvrzení, a odkázal na scóringový systém hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Soud má však za to, že žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce disponoval mnoha různými podklady pro prověření úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné výplatními páskami a daty ohledně pravidelných výdajů, avšak poměry žalovaného byly spolehlivě zjistitelné z výpisů z účtu žalovaného, které žalovaný žalobci předložil, a které poskytují ucelený přehled o jeho příjmech a výdajích. Dle výplatních pásek byla zaměstnavatelem žalovaného společnost [právnická osoba], proto jako příjem žalovaného lze zohlednit příjem žalovaného pouze od této společnosti (případně ČSSZ), jiné příjmy zúčtované na výpisu z účtu je třeba zohlednit jako příjmy celé domácnosti žalovaného. I přesto, že na účet žalovaného přicházely dva různé příjmy (dvou osob), dostal se žalovaný ve dvou ze třech měsíců do záporného zůstatku (ač povoleného, jistě to svědčí o hospodaření domácnosti žalovaného s příjmy). Při tom všem žalovaný splácel další úvěry (které uvedl i do dotazníku ohledně svých majetkových poměrů). Jako nejzásadnější fakt pro hodnocení úvěruschopnosti žalovaného však soud shledává skutečnost, že i přes ostatní úvěry a výdaje zůstává na úvěrovém účtu žalovaného poměrně vysoká jistina dluhu ve výši 287.000 Kč. Za této situace žalobce jako profesionál ve svém oboru, který dle svého sdělení hodnotí příjmy a výdaje žadatelů o zápůjčku sofistikovaným a složitým scóringovým způsobem, neměl žalovanému peněžní prostředky poskytnout. Ze všech dostupných listin je zřejmé, že žalovaný se postupně dostával do dluhové spirály a žalobce jako profesionál z těchto pokladů mohl a měl seznat, že žalovaný stěží dostojí všem svým závazkům. Za takového stavu pak má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroků, poplatků a smluvních pokut, zamítl. Žalovanému proto bylo uloženo zaplatit žalobci dlužnou jistinu, která po zohlednění úhrad žalovaného ve výši 7.398 Kč činí celkem 7.602 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 28 %, žalovaný ze 72 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 44 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.