110 C 3/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 960 Kč s příslušenstvím jako náhrady za bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovaný užíval v období od 1. 5. 2019 do 31. 3. 2021 pozemek ve vlastnictví státu [parcelní číslo] v k. ú. [obec], který je součástí zahrady u rodinného domu [adresa] v [obec]. Ve věci byl dne 1. 3. 2022 vydán platební rozkaz, který byl včasným podáním odporu žalovaného na základě ust. § 174 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Soud žalovanému v platebním rozkazu rovněž uložil, že v případě, bude-li podán odpor, je žalovaný povinen se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřit ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Žalovanému bylo uloženo, aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně zda jej uznává jen zčásti, či co do základu nároku. Též mu bylo uloženo, aby v případě, kdy nárok neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé a označil důkazy k jejich prokázání. Žalovaný byl poučen, že v případě, kdy se ve věci samé včas písemně nevyjádří, a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. Žalovanému byl platební rozkaz doručen do vlastních rukou dne 6. 6. 2022. Žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor, ve kterém uvedl pouze, že částka je vymáhána neoprávněně. Výzvě k vyjádření může žalovaný vyhovět jak samostatným vyjádřením, tak vyjádřením již v odporu proti platebnímu rozkazu. Žalovaný se vyjádřil toliko v odporu proti platebnímu rozkazu, ve stanovené lhůtě žádné jiné vyjádření soudu nezaslal. Soud proto posuzoval, zda vyjádření žalovaného v odporu proti platebnímu rozkazu splňuje dikci zákona a obsahuje náležitou kvalitu takového vyjádření. Dle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojit listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Náležitosti řádného vyjádření se na kvalifikovanou výzvu, tedy obsah vyjádření, jsou Nejvyšším i Ústavním soudem hojně judikované. Povinnost vyjádřit se k výzvě podle § 114b odst. 1 žalovaný splní tím, že uvede skutkové okolnosti, na kterých staví svoji obranu. Může tak učinit i v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu (NS 32 Odo 1049/2004). Vyjádření musí obsahovat konkrétní skutkové okolnosti, nepostačí obecné sdělení, že žalovaný pokládá nárok žalobce za nedůvodný (NS 28 Cdo 604/2010). ([příjmení], [anonymizováno] § 114b ( (Kvalifikovaná výzva k vyjádření)). In: [anonymizováno], [jméno], a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 474. [tel. číslo] [číslo]) Dle Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 604/2010 Žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem žalobcovým tvrzením, není hodnocena ani kvalita nebo obšírnost jeho vyjádření, vyjádření ale nemůže být obecné a vágní, protože jinak by smysl usnesení vydaného podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nemohl být naplněn. Tento závěr vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která pouhý nesouhlas s žalobou nepokládá za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007). Dle Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007 Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Z citované judikatury tak vyplývá, že strohá a vágní formulace, že žalovaný považuje nárok za neoprávněně vymáhaný, není řádným vyjádřením se na kvalifikovanou výzvu. Vyjádření žalovaného neobsahuje žádné vylíčení rozhodující skutečností ani důkazy k jejich prokázání. Nejedná se tak o kvalifikované vyjádřená způsobilé zabránit následkům předvídaným ustanovením § 114b odst. 5 o.s.ř. Byly proto splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír (ust. § 114b odst. 1 o.s.ř.), k vyjádření byla stanovena zákonem požadovaná lhůta (ust. § 114b odst. 2 o.s.ř.), výzva k vyjádření byla žalovanému doručena do vlastních rukou (ust. § 114b odst. 4 o.s.ř.) a žalovaný se bez vážného důvodu ve lhůtě náležitě a řádně nevyjádřil a ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání a o následcích nevyjádření se byl poučen (ust. § 114b odst. 5 o.s.ř.) k tomu, že byly splněny veškeré podmínky vyžadované ust. § 114b o.s.ř. a ust. § 153a o.s.ř., nastala fikce uznání a soud tak má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobcem v žalobě uplatňován, uznal. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a podle ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nenařizoval jednání. Rozsudek pro uznání byl vyhlášen veřejně dne 8. 8. 2022. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů činí celkem 600 Kč a je představována dvěma paušálními náhradami po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. O povinnosti k zaplacení soudního poplatku rozhodl soud dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Žalobce byl v řízení od poplatků osvobozen, v řízení byl plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek z podané žaloby, a to ve výši dle položky 1 sazebníku poplatků zákona o soudních poplatcích.