12 C 129/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.6.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5 158,56 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 23.5.2018 s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. [příjmení] se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a převedla dne 10.12.2018 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 5 158,56 Kč na nově zřízený úvěrový účet, a to za účelem jeho uhrazení v pravidelných splátkách, což banka žalovanému písemně oznámila. Žalovaný ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu banka prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 16.4.2019. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 5 158,56 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 752,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5 158,56 Kč od 29.1.2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99% ročně z částky 5 158,56 Kč od 29.1.2021 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 23.5.2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Předmětem této smlouvy byl závazek banky vést pro žalovaného platební účet. Z Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Minimální měsíční příjem musí činit 50% povoleného limitu. Úroková sazba činí 24% ročně. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal. K 25.1.2021 dlužil právnímu předchůdci z titulu nesplaceného úvěru částku 5 158,56 Kč. Z přípisu z 19.11.2018 soud zjistil, že banka zrušila poskytování Flexikreditu z důvodu opakovaného porušování povinností ze strany žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2.2.2021 žalovanému byla zasplána předžalobní upomínka ze dne 23.2.2021. Z podacího archu bylo zjištěno, že byla odeslána žalovanému. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzené věci byla uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však smluvené podmínky nedodržel. Žalovaný svým jednáním porušil úvěrovou smlouvu, tedy zejména neplnil povinnost stanovenou mu § 2 395 o.z., tj. vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem a žalobci tak nyní dluží celkem částky uvedené ve výroku I., když s jejich zaplacením je v prodlení. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanová vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním svého závazku v prodlení, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení uvedených částek soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 200 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 600 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 1.489 Kč je žalovaný povinen nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.