12 C 31/2022-26 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.11.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 30 510 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel dne 12.1.2020 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Splatnost byla sjednána na 11.2.2021. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 510 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na kterých se žalovaný zaregistroval a byl mu zřízen uživatelský účet. Tím vzniklo žalovanému právo na poskytnutí konkrétního úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných obchodních podmínek žalovaný odsouhlasil. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení z důležitého důvodu nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva byla uzavřena dne 12.1.2021. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 510 Kč odpovídající úroku v celkové výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 268,15% ročně, RPSN činila 1 286%. Délka splatnosti úvěru byla sjednána na 30 dnů. Z výpisu z účtu žalobce bylo prokázáno, že žalovanému dne 12.1.2021 vyplatil částku 15 000 Kč, dne 14.1.2021 částku 5 000 Kč a dne 22.1.2021 částku 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno z předložených smluv o postoupení pohledávky). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 9.9.2021. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 8. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 9. Žalovaný obdržel od věřitele částku 25 000 Kč, měl zaplatit dále poplatek/úrok ve výši 5 510 Kč se splatností 30 dnů. Soud shledal neplatným ujednání o úroku. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Úroková sazba byla sjednána ve výši 268,15% ročně, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Takové ujednání způsobuje značnou nerovnováhu v postavení účastníků, kdy ze strany věřitele je zneužíváno silnějšího postavení. Takovému ujednání nemůže soud poskytnout ochranu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný ve prospěch úvěru cokoli zaplatil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradil, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jistinu ze smlouvy o úvěru s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 10. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci úspěch v rozsahu 82% a neúspěch v rozsahu 18%, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64%. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 221 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 500 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 1500 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci činily 3 399 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci ve 64%, soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 2 175 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.