14 C 275/2021-29 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem, tj. společnost [právnická osoba], a žalovaným podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 57 311,22 Kč. Tento měl být splacen nejpozději 24.12.2020. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil. Žalobce proto uplatnil po žalovaném k zaplacení částku 57 311,22 Kč. 2. Žalobce dále uvedl, že předmětnou pohledávku získal od právního předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.. 4. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, když žalovaný se na jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal. Žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 5. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 6. Z předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku poté, kdy žalovaný obdržel standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru jsou obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] Z výpisu z účtu - faktury vzal soud rovněž za zjištěné, že žalovaný postupně vyčerpal od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 42 329,45 Kč, dále mu byly účtovány účelně vynaložené náklady 250 Kč, poplatek za výběr 146,25 Kč, výběr 1 170 Kč a úroky 13 415,52 Kč. 7. Soud ve věci uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě takto uzavřené smlouvy postupně čerpal žalovaný úvěr ve výši 42 329,45 Kč. Pro posouzení platnosti jednotlivých ujednání takto uzavřené smlouvy soud použil ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť v každém jednotlivém případě se jednalo o uzavření smlouvy o úvěru a také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Soud při hodnocení jednotlivých ujednání smlouvy dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě obsažené v článku II. bod 4 smlouvy je neplatné, neboť je nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Ve smlouvě bylo ujednáno, že úroková sazba bude činit 10,50 % měsíčně a RPSN činí 231,39 %. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (v ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti. 9. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích nebylo individuálně sjednáno a je tedy neplatné, neboť znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. 10. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci vyčerpané finanční prostředky, poplatky za výběr a účelně vynaložené náklady ve výši 43 895,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, neboť je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Úrok z prodlení byl řádně uplatněn podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud tedy přiznal žalobci právo na zaplacení vyčerpaného úvěru ve výši 42 329,45 Kč, dále částky 1 170 Kč za uskutečněné výběry, 146,25 Kč poplatek a 250 Kč, jako náklady za upomínání. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to pro nepřiměřenost uplatněného požadavku, který byl sjednán ve smlouvě o revolvingovém úvěru v rozporu se zákonem. 11. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci úspěch, přiznal soud v jeho prospěch právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Úspěch žalobce je představován v rozsahu 77 % a neúspěch 23 %. Ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu pak náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení, tj. 54 % z celkových nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 293 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 3 420 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 6 840 Kč za 2 úkony (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1 710 Kč za jeden úkon právní pomoci dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (výzva k plnění) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 1 984,50 Kč. Žalobce měl náklady celkem 13 727,50 Kč, z toho 54% činí 7 412,85 Kč.