14 C 378/2021-206 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 1.10.2021 domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného a uzavření smlouvy o převodu pozemků, které jsou identifikovány ve výroku II. rozsudku, a to v [katastrální uzemí] a [obec]. Původně se žalobce domáhal také převodu pozemků identifikovaných ve výroku I. ohledně těchto pozemků však vzal žalobu zpět. Žalobce ve své žalobě uvedl, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákon o půdě), a to jako nástupce původních oprávněných osob – Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ohledně těchto osob bylo rozhodnuto Ministerstvem zemědělství ČR, [pozemkový úřad] ze dne [datum], č. 2092 [spisová značka] s právní mocí ke dni 11.12.2009, že nejsou vlastníky nemovitosti – stavby kůlny na pozemku č. st. [anonymizováno] dle PK v k.ú. [anonymizováno], která byla převedena Finančním odborem v [obec] č. rozhodnutím č. Fin.E,1 [číslo] ze dne 26.4.1965 do správy státního statku [obec] z důvodu odstranění stavby. Za tuto nemovitost, kterou nelze vydat pak byla přiznána náhrada dle zákona o půdě. Státní statek [obec] ukončil ke dni 31.10.1995 svou činnost a nedokončené případy restituce byly převedeny na žalovaného. Žádost o náhradu byla podána dne 26.1.2010, dne 8.6.2011 byla uzavřena Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání mezi žalovaným a původními oprávněnými osobami, podle které byl nárok oprávněných osob vypočten na 1 416 285 Kč podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Původní oprávněné osoby postoupily svou pohledávku vůči žalovanému dne 20.6.2011 na [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaný dne 21.6.2011 vůči tomuto subjektu pohledávku uznal. Dne 20.9.2011 podala tato společnost žádost o vypořádání a téhož dne svou pohledávku do 700 000 Kč postoupila na [právnická osoba] a do 130 000 Kč na [právnická osoba] Co do 586 285 Kč byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena dohoda a byly vydány pozemky ve vlastnictví žalovaného. [právnická osoba] žalovaný uznal pohledávku dne 18.10.2011 [právnická osoba] pak dne 21.3.2016 postoupila pohledávku ve výši 700 000 Kč na [právnická osoba] a tato společnost pohledávku postoupila dne 4.12.2018 na žalobce. Žalovanému bylo postoupení vždy oznámeno. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však k naplnění dohody o vyrovnání restitučních nároků nepřistoupil. 2. Žalobce je tedy oprávněnou osobou, na žalovaného přešla povinnost k vypořádání restitučního nároku po zaniklém [anonymizována dvě slova] [obec]. K dohodě o přiznání náhrady za nevypořádaný restituční nárok došlo ve lhůtě stanovené zákonem a k vypořádání poskytnutím pozemků není nutný souhlas Ministerstva zemědělství ČR, protože žalovaný má splnit podmínky dohody, kterou uzavřel ještě před vstupem do likvidace a nárok byl Ministerstvem zemědělství již přiznán. 3. Nárok žalobce se neopírá o ust. § 16 odst.2 a 5 ve spojení s ust. § 13 odst.6 a 7 zákona o půdě, žalovaný (i Ministerstvo zemědělství ve svém vyjádření) zaměňují různé druhy nároků dle zákona o půdě. Pozemky být vydány mohou, konečně i žalovaný byl připraven je vydat společnosti [právnická osoba] a nyní je odmítá vydat žalobci, což je nelogické. Na žalobce přešlo i právo dle dohody o vypořádání se společností [právnická osoba] žalovaný byl měl tedy podle této dohody vypořádat restituční nárok, který přísluší žalobci ve výši 700 000 Kč. Desetiletá promlčecí lhůta počíná běžet dne 18.10.2021, datem dohody, kde žalovaný uznal právo předchůdce žalobce na vypořádání. 4. Hlavní činností žalovaného je uspokojování restitučních nároků, toto se však neděje a žalovaný nesplnil svou povinnost k převodu pozemků. Pozemky, které jsou žalobou požadovány, žalovaný nabízí k prodeji. 5. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že nárok žalobce neuznává ani z části. Nárok původních oprávněných osob se stal předmětem několikanásobného postoupení, jehož účelem byla čistá spekulace. Takovéto jednání prolamuje lhůty stanovené zákonem o půdě v ust. § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě. Dohoda o restitučním nároku je také neurčitá, když neobsahuje konkrétní lhůtu k plnění a výčet konkrétních věcí. Žalovaný také polemizuje s tím, zda je možné pro účely náhrady vycházet z ceny vydávaných pozemků dle oceňovacích předpisů ke dni 24.6.1991, když toto určení ceny se nevztahuje na poskytování náhrad dle ust. § 16 odst.4 zákona o půdě. Dohoda o způsobu vypořádání restitučního nároku v bodě 2.3. dohody o restitučním nároku pak je samostatným právním jednáním a nesleduje osud restituční pohledávky, nepřešla tedy na žalobce. Žalovaný uplatnil také námitku promlčení – podle uzavřené dohody o restitučním nároku měl žalovaný plnit na základě výzvy oprávněné osoby, taková výzva se však promlčí v obecné tříleté promlčecí lhůtě a v této lhůtě výzva učiněna nebyla. Právo na uzavření smlouvy o převodu pozemků je také prekludováno, když se jednalo v dohodě o smlouvu o smlouvě budoucí a ta měla být uzavřena do jednoho roku od výzvy k uzavření smlouvy, k níž došlo ze strany žalobce dne 11.4.2019, resp. do jednoho roku mělo být uplatněno právo u soudu na nahrazení projevu vůle, podle tehdy platného občanského zákoníku. To se však rovněž nestalo. 6. Žalobce námitky žalované odmítl a uvedl, že několikeré postoupení pohledávky oprávněných osob nemá na posouzení věci žádný vliv, neboť zde nejde o nárok na vydání náhradních pozemků za nevydané (ust. § 6 zákona o půdě), ale o nárok na plnění za nevydanou stavbu (ust. § 14 zákona o půdě) – tedy finanční náhrada, na niž se neuplatní ust. § 13 odst.6-8 zákona o půdě, ani nález Ústavního soudu publikovaný ve sbírce zákonů pod číslem 531/2005 Sb. Finanční náhrada pro oprávněné osoby byla nadto žalovaným písemně uznána. Dohoda o restitučních nárocích je platná, účinná a určitá. Žalovaný se ve článku 2.3. zavázal převést na oprávněné osoby pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných. právní úkony je třeba vykládat dle zákona č. 40/1964 Sb. nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale také podle vůle toho, kdo právní úkon učinil. Z dohody je jasně patrný závazek žalovaného uspokojit nároky oprávněných k jejich výzvě a k jim vybraným pozemkům. Výběrem pozemků pak žalobce dovršil celkové smluvní ujednání. Část nároku ve výši 586 285 Kč byla uspokojena na základě stejné dohody, je tedy zvláštní, že nyní žalovaný odmítá plnit. Cena pozemků odpovídá aktuální judikatuře i účelu zákona, když má být dosaženo spravedlivé nápravy křivd. Na žalobce přešla všechna práva oprávněných osob, neboť byla vždy postoupena pohledávka s příslušenstvím, postoupením pohledávky dochází pouze ke změně věřitele a nový věřitel nabývá všechna práva s pohledávkou spojená. Nárok žalobce není promlčen, neboť žalovaný svůj závazek uznal naposled 18.10.2011 a zavázal se jej uspokojit, od této doby běží nová promlčecí lhůta. Zánik práva věřitele požadovat po dlužníkovi závazek formou převodu nemovitostí nemůže zaniknout před zánikem samotného závazku, volbu způsobu plnění provedl dlužník, tedy žalovaný, který se zavázal plnit vydáním pozemků. Závazek není ani prekludován, dne 15.4.2019 žalobce pouze sdělil, že je oprávněnou osobou, není to výzva k uzavření smlouvy ohledně konkrétních pozemků. 7. Žalobce vzal ještě před prvním jednáním žalobu částečně zpět, a to ohledně pozemků, uvedených ve výroku I. Soud postupoval dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil. Zpětvzetí bylo učiněno v reakci na to, že v řízení u jiných soudů již bylo pravomocně rozhodnuto o části nároku žalobce. 8. Při jednání učinili účastníci nesporným, že dosud bylo v jiných řízeních rozhodnuto o nároku ve výši 662 741 Kč. Pokud by bylo vyhověno současné žalobě, byl by nárok uspokojen do výše 699 000 a nějaké drobné, čímž bude nárok vyčerpán. 9. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobce je oprávněnou osobu dle zákona o půdě a žalovaný je osobou povinnou, a to kvůli nevydání stavby kůlny na st. [anonymizováno] dle PK v k.ú. [anonymizováno] z důvodu odstranění a náleží mu náhrada dle příslušných ustanovení zákona o půdě, přičemž původními oprávněnými osobami byli Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], postupně byla pohledávka v konečné výši 700 000 Kč postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba] a žalobce, žalovanému to bylo vždy oznámeno (zjištěno z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] ze dne 20.11.2009, č.j. [rok] [spisová značka], smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.6.2011, 17.7.2011, 21.3.2016, a 4.12.2018 a z oznámení ze dne 21.3.2016 a 9.4.2019). Žalovaný svůj dluh uznal dne 21.6.2011 vůči [právnická osoba] [anonymizováno], dne 18.10.2011 došlo k uzavření dohody mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, kde žalovaný vůči tomuto subjektu uznal svůj dluh ve výš 700 000 Kč a zavázal se poskytnout oprávněné osobě náhradu spočívající ve věcech, k nim má osoba povinná právo hospodaření s tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojování restitučních nároků,