14 C 424/2019-213 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal vypořádání společného jmění manželů se žalovanou s tím, že manželství účastníků trvalo od 26.1.1985 do 20.11.2019. Předmětem vypořádání učinil podíly ve společnostech [anonymizováno] služby [právnická osoba], [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa], spol. s r.o. v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], účty u bank [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a dále své vnosy do společného jmění manželů a náklady ze společného jmění manželů, vynaložené na oddělený majetek žalované. Rovněž žádal vypořádat hodnotu automobilu Volvo. Za své vnosy do společného jmění manželů žalobce označil částku 232 000 Kč, kterou získal prodejem pozemků ve výlučném vlastnictví roku 2014, dále 180 000 Kč z dědictví po [jméno] [příjmení], které byly použity na zakoupení automobilu Opel Astra a 200 000 Kč z dědictví po svém otci z roku 1994, které byly investovány do zakoupení bytu účastníků na adrese [ulice a číslo] ve [obec], tento byt byl prodán a účastníci zakoupili dům [adresa] ve [obec]. Soud by měl vzít v úvahu použití výlučných prostředků ve prospěch společného jmění buď formou vnosu, nebo uplatnit disparitu podílů dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1486/2019, popř. 22 Cdo 6109/2017. Disparita se pak může vztahovat na všechny položky společného jmění, nebo jen na některé z nich - rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2914/99. Naopak náklady ze společného jmění manželů na oddělený majetek žalované pak spatřoval žalobce v platbách na daně a různé nedoplatky ve spojení s podnikáním žalované, celkově se jednalo o částku 807 431 Kč. Dále bylo ze společného jmění manželů uhrazeno 3 985 000 Kč na dluh, který nebyl součástí společného jmění manželů. Jednalo se o dluh z trestné činnosti žalované, která byla odsouzena k zaplacení 3 020 287,60 Kč v rámci trestního řízení, kde poškozeným byla společnost [právnická osoba] a obžalovanou žalovaná. Žalovaná v rámci svého podnikání jako účetní způsobila poškozenému tuto škodu, na jejíž úhradu byly použity prostředky, které si žalovaná půjčila od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně na úhradu tohoto dluhu byl prodán dům ve společném jmění manželů. Tento dům nebyl prodán dobrovolně, ale muselo k němu dojít na úhradu dluhu, který vznikl trestnou činností žalované. Žalovaná si nejprve sama půjčovala peníze od MUDr. [příjmení], a když je včas nevrátila, došlo k uzavření smlouvy, na níž jsou uvedeni oba účastníci, pak však uzavřela žalovaná ještě další smlouvu sama. Dluh ze smlouvy by však nikdy nevznikl, kdyby nedošlo k trestné činnosti žalované. Tyto skutečnosti žalovaná přiznala i v řízení o rozvod manželství, uvedla, že se všichni dohodli, že jí se splácením škody pomůžou, nyní z této pomoci těží a tvrdí, že je závazek společný. Notářský zápis ohledně půjčky od [jméno] [příjmení] se nezakládá na pravdě, jednalo se o dluh z trestné činnosti. Zpronevěra žalované je popsána v rozsudku 1T 68/2015. Ohledně neplatnosti notářského zápisu pak účastníci podávali žalobu, ta byla zmítnuta, následně pak podali i trestní oznámení na [jméno] [příjmení] pro vydírání. Stejně tak vznikl dluh u [příjmení] školy AAA ve výši 150 000 Kč, který byl uhrazen žalovanou ze společných prostředků účastníků v roce 2016. Dluhy z trestné činnosti nejsou součástí společného jmění účastníků (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec] 23 Co 606/2014) a to, co na ně bylo zaplaceno, by mělo být z jedné poloviny uhrazeno žalobci zpět, neboť žalobce byl zatížen nedobrovolně, bez jeho vůle. I zadlužení společného jmění manželů může být důvodem pro uplatnění disparity podílů podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 5384/2015. Požadavek žalované na to, aby žalobce uhradil polovinu zůstatku dluhu u MUDr. [příjmení], je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná také výlučně sama spotřebovala částku 248 000 Kč, kterou získala prodejem společného vozidla [jméno] jejich synovi. Není pravda, že by žalobce do společného rozpočtu nepřispíval, byl vždy zaměstnán. Jak byly spotřebovány prostředky z trestné činnosti, není žalobci známo, ale v době, kdy se na zpronevěru přišlo, už na účtech nebyly, žalovaná je buď použila pro svou osobní potřebu, nebo je někde uschovala. Pokud vozidlo Volvo bylo ke dni zániku manželství majetkem leasingové společnosti, je třeba dle rozsudku NS 22 Cdo 2545/2003 vypořádat majetkovou hodnotu, kterou toto vozidlo představuje, pokud bylo součástí podnikání, tak v rámci podniku. Dále je třeba vypořádat kladnou hodnotu podniku žalované, která byla stanovena znaleckým posudkem a pokud žalovaná tvrdí, že hodnota podniku byla zvýšena tím, že si vzala od společnosti jako soukromá osoba bezúročné půjčky, pak toto ze znaleckého posudku nevyplývá. 2. Žalovaná nesouhlasila s tvrzeními žalobce a uvedla, že závazek vůči MUDr. [jméno] [příjmení] patřil do společného jmění manželů, neboť vydlužitelé na smlouvě o půjčce ze dne [datum] byli oba účastníci, nejednalo se tedy o náklady vynaložené na její výlučný dluh. Touto půjčkou měl být uhrazen jiný dluh, který vznikl na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z důvodu zápůjčky ve výši 3 700 000 Kč od [jméno] [příjmení]. Závazek, o němž žalobce hovoří, byl několikrát smluvně modifikován a účastníkem těchto smluv byl vždy i žalobce, tedy o závazku věděl. Zůstatek na půjčce vůči MUDr. [příjmení] byl ke dni zániku manželství 1 176 000 Kč a žalovaná jej žádá vypořádat. Pokud požaduje žalobce úhradu dluhů, které vznikly z podnikání žalované, pak takový postup nelze použít, neboť by součástí společného jmění byla dle žalobce pouze aktiva a pasiva nikoliv. Z výnosů podnikání žalované byla financována domácnost, žalovaný během manželství zpravidla nepracoval, pokud ano, byly jeho výdělky zanedbatelné. Žalovaná z trestné činnosti zahrnovala rodinu blahobytem, který spotřebovával i žalobce. I v trestním rozsudku je uvedeno, že zpronevěřené peníze byly užity na chod domácnosti, např. drahé zahraniční dovolené. V trestním rozsudku je také uvedeno, že z pozemků, které žalobce prodal, byly peníze převedeny na účet syna. Závazky vůči společnosti [právnická osoba] pocházely z podnikání, stejně jako zisk, který byl pro spotřebu rodiny využíván. [příjmení] [jméno] skutečně prodala synovi, částečně šlo o směnu za jiné vozidlo pro žalobce, zbytek prostředků byl v rámci SJM spotřebován. Vnosy žalobce do SJM byly spotřebovány v rámci hospodaření, za 180 000 Kč nebyl pořízen automobil Opel Astra, ten byl pořizován na úvěr a ze zpronevěřených prostředků, které šly z účtu žalované. Stejně tak byly zužitkovány prostředky z dědictví po otci ve výši 200 000 Kč, když byt účastníků byl hrazen z půjčky od otce žalované. I kdyby však šlo o vnos, pak za něj byl zakoupen byt, za něj dům a ten byl prodán před zánikem SJM, takže takový vnos nelze vypořádat. K vypořádání tedy zůstává pouze dluh vůči MUDr. [příjmení] a podnik žalované včetně vozidla Volvo v hodnotě 950 000 Kč, který byl oceněn znaleckým posudkem, jehož nepřezkoumatelnost žalovaná namítla až v závěrečném návrhu. Součástí podniku jsou i pohledávka za žalovanou ve výši 300 000 Kč, což byly bezúročné půjčky, které žalovaná čerpala na domácnost a tím zvýšila hodnotu podniku, jedná se však také o společný závazek, který je třeba vypořádat. Součástí podniku je také vozidlo Volvo, ačkoliv to z posudku nevyplývá. Použití disparity podílů by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná po celou dobu manželství přispívala k obživě rodiny, k níž žalobce přispíval pouze minimálně, ačkoliv si celá rodina žila nadstandardně. 3. Žalobce vzal během řízení žalobu zpět co do návrhu na vypořádání podílů účastníků ve společnostech [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa], spol. s r.o. v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], soud tedy postupoval dle ust. § 96 odst.2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť podle shodného tvrzení účastníků nemá tento majetek žádnou hodnotu. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: 5. Manželství účastníků trvalo od 26.1.1985 do 20.11.2019 (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20.11.2019, č.j. 7C 222/2018 – 17). 6. [právnická osoba] k době zániku společného jmění manželů nevedla pro účastníky žádný účet, [právnická osoba] a [právnická osoba] také ne, účty, jejichž čísla žalobce v žalobě uvedl a žádal jejich vypořádání byly zrušeny, včetně účtů, které původně vedla [právnická osoba] (zjištěno ze zpráv jednotlivých institucí). 7. Žalovaná je jediným společníkem ve společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba], jednatelem je Ing. [jméno] [příjmení] (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Živnostenské oprávnění pro žalovanou bylo zrušeno ke dni [datum] (zjištěno z rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto č.j. 29/ 2016 OŽÚ/Un/5) 8. Žalobce se stal dědicem po svém strýc