14 C 90/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Osvojitel podal návrh na zahájení řízení o osvojení zletilé osvojenky, které je obdobou osvojení nezletilého. Uvedl, že tehdy nezletilá [jméno] byla svěřena do výhradní péče matky v roce 2004 a od roku 2012 žijí všichni ve společné domácnosti. Po celou dobu osvojenku vychovával a staral se o ni jako o vlastní, takže se mezi nimi vytvořilo silné citové pouto. Otec o ni nejeví žádný zájem, není mu známa ani jeho adresa. 2. Osvojenka s osvojením souhlasila. 3. Z oddacího listu soud zjistil, že osvojitel a [jméno] [příjmení] (nyní [celé jméno osvojitele]), matka osvojenky, uzavřeli manželství dne 18.7.2015 v [obec]. 4. Z rodného listu osvojenky soud zjistil, že se narodila dne [datum] v [obec] a jako otec je uveden [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] v [obec], a matka [jméno] [celé jméno osvojenkyně], narozená dne [datum] v [obec]. 5. Z výslechu osvojitele soud zjistil, že se seznámil s matkou osvojenky v roce 2012, a to bylo také naposled, kdy osvojence přišel biologický otec popřát k narozeninám, pak se s ní už nestýkal. Od loňska neplatí už ani výživné. Osvojitel vnímá [jméno] jako vlastní dceru, vychovával ji. S její matkou mají ještě dvouletého syna, který [jméno] vnímá jako sestru, je na ni fixovaný. Biologický otec se o [jméno] nijak nezajímá, nekontaktuje ji ani jí nepíše. 6. Osvojenka ve svém výslechu uvedla, že svého biologického otce asi čtyři roky neviděla, osvojence vnímá jako otce, mají dobrý vztah. Svého mladšího sourozence vnímá jako bratra. Dosud studuje. 7. Matka osvojenky a manželka osvojitele [jméno] [celé jméno osvojitele] uvedla, že biologický otec [jméno] se s ní stýkal asi do jejích devíti let, pak se začal chovat, jako by nebyla. V roce 2012 potkala současného manžela, který má k osvojence vztah jako k vlastní dceři. 8. Soudu se nepodařilo vyslechnout biologického otce osvojenky [jméno] [příjmení]. Bylo mu doručeno předvolání k výslechu, telefonicky sdělil, že se nemůže dostavit a zašle soudu své vyjádření. To však neučinil, byl znovu předvolán, k jednání se nedostavil a svou neúčast neomluvil. Soud tedy od jeho výslechu upustil. 9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 10. Osvojenka byla od roku 2012 ve společné domácnosti s osvojitelem, který se o ni staral a sdílel s ní a její matkou společnou domácnost. Díky tomu se mezi nimi vytvořila pevná vazba obdobná vztahu mezi otcem a dítětem. Biologický otec osvojenky o ni nejevil zájem a nestýkal se s ní. 11. Soud věc po právní stránce posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále o.z.). 12. Ust. § 846 uvádí, že zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle § 847 odst. 1 písm. c) o.z. lze zletilého osvojit v případě, kdy osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. 14. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů (§847 odst. 2 o.z.). 15. Podle § 847 o.z. se ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. 16. Z § 795 o.z. vyplývá, že předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. 17. O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, a k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen (§ 796 odst. 2 o.z.). 18. Dle § 797 o.z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. 19. Ust. § 799 o.z. uvádí, že se osvojitelem může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. 20. Z § 803 o.z. vyplývá, že mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství. (§ 804 o.z.). 21. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu, dospěl soud k závěru, že jsou naplněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro osvojení zletilé osvojenky osvojitelem, které je postaveno na roveň osvojení nezletilého. Osvojitel je zletilý, plně svéprávná osoba, mezi osvojitelem a osvojenkou je dostatečný věkový odstup, nejsou přímými příbuznými a osvojitel je občan České republiky. Byť je mezi osvojenkou a osvojitelem odstup pouze 15 let, osvojenka je již zletilá a nebyl tedy nutný souhlas jejího opatrovníka. Kromě toho se osvojitel o osvojenku i v době její nezletilosti staral jako otec, bez ohledu na nižší věkový rozdíl, osvojenka ho jako otce vnímá a spolu s matkou a bratrem tvoří funkční rodinu. 22. Z provedeného dokazování, zejména i z výpovědi matky osvojenky, vzal soud za prokázané, že osvojitel se od roku 2012 řádně o osvojenku stará. Jeho pohnutky a důvody k osvojení nejsou dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy – všichni zúčastnění se chtějí stát„ rodinou“ se všemi s tím spojenými důsledky, což svědčí o jejich vzájemně dobrých vztazích a opravdovém zájmu. Dle názoru soudu je tak toto osvojení plně v zájmu všech účastníků. 23. Co se týče oprávněných zájmů biologického otce osvojenky [jméno] [příjmení], tak soud neshledal v této věci žádné jeho zájmy, jež by byly hodné zvláštního zřetele, kdy by je měl soud nadřadit zájmům účastníků, resp. zájmům samotné osvojenky, která si osvojení své osoby právě tímto osvojitelem přeje. Otec se o osvojenku nestaral, nebyl s ní v kontaktu, takže je pro osvojenku cizí osobou. Osvojením osvojenky tak sice dojde do zásahu práv otce, ne však k takovému zásahu, který by byl v rozporu s jeho odůvodněnými zájmy. Soud dvakrát řádně předvolal otce osvojenky k jednání soudu na adresu vedenou v CEO i zjištěnou dotazy na Úřad práce a Okresní správu sociálního zabezpečení, neboť jiná adresa není soudu známa, tento se však ani v jednom případě nedostavil. Soud proto od jeho svědecké výpovědi upustil. 24. Soud ve věci neshledal žádnou zákonem stanovenou překážku pro vyhovění návrhu na osvojení osvojenky, proto ve věci rozhodl v souladu s § 847 odst. 1 písm. c) o.z., tak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy zároveň rozhodl i odpovídající změně zápisu v knize narození v souladu s § 797 o.z. (výrok II. tohoto rozsudku). 25. Výrok o náhradě nákladů soudního řízení soud učinil s ohledem na §142 a §150 o.s.ř., kdy řízení o osvojení lze zahájit pouze na návrh, a platí tedy, že povinnost k náhradě nákladů řízení má ten, jehož procesní postoj nebyl v souladu s výsledkem řízení. Postoj všech účastníků byl však plně v souladu s výsledkem řízení, je tudíž přiměřené, vzhledem k tomu, že návrhu bylo vyhověno, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám (výrok III. tohoto rozsudku).