214 C 9/2020-80 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 3 154 110 Kč s tím, že účastníci dne 12.12.2018 uzavřeli dohodu o uznání dluhu včetně splátkového kalendáře z důvodu dlužného nájemného jídelny v objektu velkoobchodního střediska [anonymizováno]. Na splátkový kalendář žalovaný zaplatil pouze několik splátek, a žalobce proto prohlásil za splatnou celkovou dosud nesplacenou částku. 2. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že prostory jídelny užíval v objektu [anonymizováno] bezplatně a nemůže tedy dlužit nic na nájemném. Jídelnu provozoval pouze pro zaměstnance žalobce, později i pro externí výdej jídel, za to byl sjednán poplatek za použití jídelny v ceně 19 Kč za jedno jídlo. 3. Žalobce reagoval, že je pravda, že žalovaný užíval jídelnu v objektu [anonymizováno] [obec] a v této souvislosti odebíral od žalobce zboží, potřebné pro provoz jídelny, což bylo průběžně evidováno dílčími fakturami a vyúčtováno měsíčné fakturou. Dne 12.12.2018 žalovaný svůj dluh písemně uznal a dále uznal dluh dílčími platbami, písemným potvrzením vzájemných zápočtů pohledávek a v korespondenci. 4. Při jednání dne 23.9.2021 žalobce upřesnil, že změnil svou žalobu tak, že požadoval stejné plnění ve výši 3 154 110 Kč, avšak z titulu neuhrazených plateb za dodání zboží. Soud tedy dle ust. § 95 odst.1 o.s.ř. usnesením připustil změnu žaloby, když došlo ke změně vylíčení důvodů, pro které byla žaloba podána. Následně byl žalobce dle ust. § 118a o.s.ř. soudem poučen, že pro úspěch ve věci je povinen tvrdit a prokazovat existenci žalovaného závazku, když soud má uznání závazku za nejasné, musí tvrdit a prokazovat, jaké zboží a kdy bylo dodáno, kolik a s jakou splatností za něj bylo fakturováno, kolik bylo uhrazeno a také jak měly proběhnout zápočty – jaké pohledávky byly proti sobě započítávány, kdy se setkaly, v jaké výši zanikají a v jaké trvají dál. 5. Po poučení soudu žalobce uvedl, že existence pohledávek je potvrzena obranou žalovaného, který proti žalovaným pohledávkám započítává své vlastní pohledávky. Dohoda o uznání a úhradě dluhu jednoznačně potvrzuje existenci dluhu ke dni 12.12.2018, pouze písařským pochybením došlo k tomu, že jako důvod dluhu je uvedeno nájemné. 6. Na závěr žalobce uvedl, že se jedná o spor mezi podnikateli, kteří měli jednat s péčí řádného hospodáře, na žalovaného nelze pohlížet jako na spotřebitele, oba účastníci by měli mít přehled o svých závazcích a pohledávkách. Dohoda o uznání dluhu je dokladem o existenci pohledávky, a jestliže žalovaný následně částečně plnil, svědčí to o jeho vůli dluh uhradit. Do doby soudního řízení uznávací prohlášení nerozporoval, stejně jako nerozporoval zápočty. 7. Žalovaný ve své obraně uvedl, že předmětem, řízení jsou pohledávky žalobce z faktur [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, proti nimž žalovaný započítává své pohledávky po splatnosti vůči žalobci, a to paušální poplatky dle smlouvy o zabezpečení stravování, platby za odebrané obědy a bezdůvodné obohacení, kterého se žalobci dostalo, když žalovaný částečně hradil dle dohody o uznání dluhu, celkem 1 241 267 Kč. Na závěr pak uvedl, že dluh nevznikl tak, jak je uvedeno v žalobě, žalobce řádně netvrdí, jaký dluh má být uhrazen. V dohodě o uznání dluhu není dluh řádně specifikován do důvodu a výše, pokud někdo něco uznal, tak [jméno] [příjmení] jako soukromá osoba. Výše a důvod musí být patrny přímo z listiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 6072/2017), uznání částečnými platbami rovněž neproběhlo (21 Cdo 4606/2018, 21 Cdo 6073/2017). Také namítl promlčení a jako poslední námitku pak započtení, které bylo v řízení provedeno. Uznání dluhu má následek přenesení důkazního břemene, není důkazem existence závazku a není možné jím obejít nedostatek tvrzení v žalobě (26 Cdo 2425/2002, 32 Odo 1173/2004). 8. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 12.12.2018 byl podepsán dokument nazvaný Dohoda o uznání dluhu včetně splátkového kalendáře. V dohodě je uveden jako dlužník [anonymizováno] od [právnická osoba], jméno: [jméno] [příjmení], datum narození [datum], bydliště [obec a číslo], druhou smluvní stranou je žalobce, není uvedeno, kým žalobce jedná. V listině je dále uvedeno, že dlužník uznává co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 4 125 626,12 Kč vzniklý z důvodu uvedeného níže a prohlašuje, že dluh uhradí formou dále uvedených splátek ve výši 90 000 Kč měsíčně od 31.12.2018 do 30.9.2022. Dluh pak představuje závazek dlužníka zaplatit [právnická osoba] nájemné za provozovnu jídelny v objektu [anonymizováno] dle smlouvy [příjmení] [číslo] za období listopad 2014 až listopad 2018. V případě prodlení byla sjednána ztráta možnosti splátek a při neuhrazení do 30.9.2022 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05% denně z dlužné částky. Dohoda je podepsána, u dlužníka není otisk razítka (zjištěno z dohody o uznání dluhu). Dne 8.7.2020 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení 738 483,88 Kč a dne 23.7.2020 zaslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku (zjištěno z výzvy a upomínky). Dne 28.2.2013 uzavřeli účastníci (žalovaný pod jménem [právnická osoba]) smlouvu o zabezpečení stravování, podle které se žalovaný zavázal zajisti pro žalobce služby v oblasti závodního stravování – výroba a distribuce jídel, doplňkových výrobků, nabídka a prodej doplňkového sortimentu, rozpékání pečiva pro žalobce a dále měl žalovaný zajistit nadstandardní gastronomické akce, vše v prostorách střediska [anonymizováno] [obec]. Žalovaný byl oprávněn s předchozím souhlasem žalobce zajistit stravování třetích subjektů s tím, že uhradí žalobci 19 Kč bez DPH za každé prodané hlavní jídlo třetím osobám. Cena byla sjednána za jednotlivé druhy jídel a byl stanoven měsíční paušální poplatek, cenu měl žalovaný fakturovat měsíčně zpětně. Žalovaný se zavázal na zajištění stravovacích služeb odebírat suroviny od žalobce, nájemné sjednáno nebylo (zjištěno ze smlouvy ze dne 28.2.2013). Žalovaný užíval vybavení prostor jídelny dle smlouvy o výpůjčce ze dne 1.3.2013, poplatek za výpůjčku sjednán nebyl (zjištěno ze smlouvy ze dne 1.3.2013). V korespondenci mezi účastníky během soudního řízení uvedl žalobce, že dluh nevznikl z nájemného, ale z neuhrazeného zboží, ke smíru mezi účastníky nedošlo (zjištěno z korespondence). Žalobce zaslal žalovanému přípis, v němž uvádí, že potvrzuje zápočet částky 66 988 Kč, což je pohledávka žalovaného za žalobcem, na splátku ve výši 90 000 Kč, splatnou dne 31.1.2019 (zjištěno z přípisu ze dne 8.1.2020). Účastníci podepsali dohodu, podle které proti sobě započítávají pohledávky z jednotlivě určených faktur žalovaného proti souhrnné, neoznačené pohledávce žalobce proti žalovanému v celkové výši 1 058 233 Kč (zjištěno z dohody ze dne 12.12.2018). Žalobce sdělil žalovanému, že od něj přijal splátku ve výši 70 000 Kč dne 1.11.2018, kterou zaúčtuje na první splátku (zjištěno ze sdělení ze dne 17.12.2018). [jméno] [příjmení] zaslal dne 25.6.2020 žalobci mail, v němž uvedl, že bude posílat peníze dle dohody a existuje i možnost, že doplatí celou částku 3,1 mil. Kč, což byla reakce na mail zaslaný žalobcem, v němž žalobce píše, že dlužná částka by měla být 2 505 626,12 Kč, pokud by byly uhrazeny všechny splátky (zjištěno z mailu ze dne 4.6.2020 a 25.6.2020). 9. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Podle ust. § 553 odst.1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. 11. Uznání dluhu má účinek v tom, že se má za to, že v době uznání dluh trval, důkazní břemeno o případné neexistenci dluhu přechází na dlužníka. Věřitele však tato skutečnost nezbavuje povinnosti tvrzení (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2005, sp.zn. 32 Odo 1173/2004 - Pouhé uznání závazku nemůže nahradit chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání závazku, na něž by bylo v žalobě poukazováno, byl závazek uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů.). Pokud by existovalo platné uznání dluhu, nelze učinit závěr, že věřitel své důkazní břemeno neunesl, je třeba vycházet z toho, že buď je existence dluhu prokázána tímto uznáním, nebo je v řízení prokázán opak (viz Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 1297 - 1303: J. Lasák) 12. Soud však má za to, že listina předložená žalobcem není platným uznáním dluhu. Takové písemné prohlášení musí být určité a musí z něho být patrno, jaký dluh (nezaměnitelný s jiným) se uznává, tedy z jakého titulu dluh vznikl a jaká je jeho výše. Již z listin předložených žalovaným k odporu proti platebnímu rozkazu bylo zřejmé, že dluh, který je v uznání uveden, neexistuje. Nemůže existovat dluh na nájemném, neboť žádné nájemné sjednáno nebylo. Listina je navíc nejasná v tom, kdo vlastně dluh uznává, zda žalovaný jako právnická osoba nebo její jednatel [jméno] [příjmení] jako osoba fyzická – není uvedeno IČ, ale dat