305 C 5/2022-44 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 47 002 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného a služeb souvisejících s nájmem bytu za období od května 2020 do listopadu 2020 z nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2014, na základě které užíval žalovaný byt žalobce evidenčního čísla 9 na adrese [adresa]. Soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Ani jeden z účastníků se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemají proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2014 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl nájem bytu [číslo] na adrese [adresa], za užívání bytu se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši dle usnesení Rady města uvedené na evidenčním listu, doba nájmu byla sjednána do 31. 12. 2014. Dodatkem [číslo] nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2014, který byl mezi žalobcem a žalovaným uzavřen dne 10. 7. 2019, byl nájem bytu prodloužen do 30. 6. 2020. Ze sdělení ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žalovanému sdělil, že nedojde k prodloužení nájemní smlouvy z důvodu, že dluh za nájem nebyl uhrazen, navíc došlo k jeho navýšení. Z výpisu konta žalovaného ke dni 28. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané platby řádně a včas, celkový dlužný zůstatek činil 53 125 Kč. Z vyúčtování [variabilní symbol] ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že celkový náklad na služby činil 7 528,22 Kč, předepsané zálohy 13 651 Kč a celkové pohledávky – 53 125 Kč, proto celkem nedoplatek činil 47 002 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to zejména dle obecných ustanovení o nájmu § 2201 a násl. a zvláštních ustanovení a nájmu bytu a nájmu domu § 2235 a násl. Dle ust. § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu, na základě které pronajímal žalovanému byt na adrese [adresa]. Žalovaný byt užíval, a to i po skončení nájmu, sjednané nájemné a platby na služby spojené s užíváním bytu žalovaný řádně a včas nehradil. Po vyklizení bytu žalovaným činil nedoplatek nájemného a plateb za služby spojené s užíváním bytu celkem 47 002 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 47 002 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 351 Kč, z částky 9 060 Kč za 3 úkony právní služby po 3 020 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2 091,60 Kč. Celková náhrada nákladů činí 14 403 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.