5 C 165/2022-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 11.667,01 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 1. 2017, na základě které poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 40.000 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Žádostí ze dne 21. 12. 2016 požádal žalovaný o poskytnutí [anonymizováno] spotřebitelského úvěru a úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 10. 1. 2017, jejím předmětem byl úvěr ve výši 40.000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úroky ve výši 10,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Z potvrzení o výši pracovního příjmu a výpisů z účtu žalovaného za období od 20. 10. 2016 do 19. 12. 2016 soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Předsmluvní informace a informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů byly žalovanému poskytnuty dne 5. 1. 2017. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 10. 1. 2017 do 31. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 12. 1. 2017 částku 40.000 Kč. Z nepojmenované tabulky byly zjištěny změny výše jistiny a úroků. Smluvní podmínky a poplatky soud zjistil z obchodních podmínek pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry a Sazebníku poplatků Poštovní spořitelny ve znění k 1. 9. 2016. Z oznámení ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce zesplatnil dluh žalovaného ke dni 15. 3. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Výzvou ze dne 28. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 11. 2. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč, žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 11.667,01 Kč spolu s úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobce soudu předložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č. j. 91 Co 28/2015 – 11, dle kterého se na návrhy žalobce ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. neuplatí, avšak toto rozhodnutí není pro zdejší soud závazné. Z podané žaloby je však zřejmé, že žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze změní některá data (např. uzavření smlouvy, prodlení, zesplatnění) a částky (např. výše úvěru a dlužná jistina), jinak zůstává text návrhu univerzálně použitelný, proto má soud za to, že je třeba ust. § 14b vyhlášky aplikovat, když takový návrh je žalobcem používán jako ustálený vzor uplatněný opakovatelně ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.