5 C 219/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 48 389,87 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 43 584,17 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 1 918,99 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 29. 3. 2022 ve výši 1 878,81 Kč a 103,04 Kč a poplatků předepsaných žalovanému ve výši 904,86 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 10. 2. 2020 prostřednictvím smart banky, jejím předmětem byl úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 12,10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 980,11 Kč. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 28. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 10. 2. 2020 částku 50 000 Kč převodem na účet. Smluvní podmínky a výši poplatků soud zjistil z všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 9. 2014 a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 9. 2013. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, tabulky poměrů a produktů žalovaného soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z čestného prohlášení ze dne 30. 3. 2017 bylo zjištěno, že pro žádost o úvěr byla průměrná měsíční mzda žalovaného za období od listopadu 2016 do února 2017 určena částkou 19 726 Kč. Dle potvrzení o výši příjmů ze dne 2. 4. 2012 činila průměrná čistá mzda žalovaného 24 678 Kč. Dle výpisu z centrální evidence exekucí žalovaného ke dni 31. 3. 2022 byl nalezen jeden exekuční titul ke dni 25. 3. 2022. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období od 28. 2. 2020 do 28. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 10. 2. 2020 částku 50 000 Kč, a dále též z tabulky amortizace a tabulky platební historie soud zjistil platby žalovaného na dluh a rozpis poplatků účtovaných žalovanému, konečný zůstatek jistiny po splatnosti činil 43 584,17 Kč, poplatky a pojištění činily 904,86 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 30. 7. 2021 bylo zjištěno, že pro opakované porušování smluvních podmínek žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 7. 2021. Z uznání dluhu bylo zjištěno, že žalobce navrhoval žalovanému smírné jednání s možností vyřešení dluhu dohodou. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky, úroky a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, celkem tak částku 48 389,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 936 Kč, z částky 9 180 Kč za 3 úkony právní služby po 3 060 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2 116,80 Kč. Celková náhrada nákladů činí 14 133 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.