5 C 263/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.7.2022 se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru datované dnem 30.5.2022 je neplatné a že pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, založený pracovní smlouvou ze dne 21.2.2017, skončil dohodou ke dni 31.5.2022. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 21.2.2017 zaměstnán u žalobce jako řidič vozidla nad 3,5 t a dne 31.5.2022 byl žalobci jako zaměstnavateli doručen dokument označený jako Okamžité zrušení pracovního poměru, ve kterém žalovaný oznámil žalobci, že okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu, že mu nebyla vyplacena část mzdy. V rámci výkonu práce řidiče žalovaný provedl dne 11.3.2022 tzv. kabotážní přepravu ve SRN, když naložil zboží v logistickém parku poblíž města Könnern a následně vyložil ve městě Monheimamrhein. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057 ze dne 15.7.2020 je dopravce povinen vyplácet řidiči, který provádí kabotáž, tedy naloží zboží v cizím státě a vyloží v témže cizím státě alespoň minimální mzdu tohoto cizího státu, v němž kabotážní přeprava proběhla. Důvodem je, že by členské státy EU měly v rámci vysílání zaměstnanců zaručit rovné pracovní podmínky. Žalovaný se domníval, že mu žalobce nevyplatil rozdíl mezi jeho standardní českou mzdou a minimální mzdou požadovanou předpisy SRN. Z tohoto důvodu žalovaný okamžitě zrušil svůj pracovní poměr se žalobcem. Žalobce uplatňuje ve smyslu § 72 zákoníku práce neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobce totiž žalovanému vyplatil za měsíc březen 2022 částku 1.338 Kč, která byla na výplatní pásce označena jako„ prémie za práci v cizině“. Tato částka představovala právě dorovnání rozdílu mezi standardní mzdou žalovaného a minimální mzdou ve SRN za kabotážní přepravu provedenou dne 11.3.2022. Žalobce tedy žalovanému vyplatil mzdu v plné výši. Proto nemohl okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce oznámil žalovanému v dopise ze dne 13.6.2022, který byl žalovanému doručen dne 17.6.2022, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že podá žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení. Dále žalovanému sdělil, že netrvá na dalším výkonu práce, a proto ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 zákoníku práce platí, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31.5.2022. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že se domnívá, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo důvodné. Dobu kabotáže počítá ode dne 10.3.2022 v 9.04 hodin, kdy provedl vykládku do 11.3.2022 v 18.47 hodin, kdy vykládku ukončil na území SRN. Z karty řidiče vyplývá, že doba řízení v tomto rozmezí trvala 9 hodin 50 minut a 3 hodiny 51 minut trvala jiná práce. Za tyto hodiny by mu měla být vyplacena německá mzda. Ve mzdovém listu za březen 2022 je uvedena měsíční mzda za 128 hodin a na druhé straně mzdového listu je výkaz práce řidiče podle směn a zde je evidována odpracovaná doba 191 hodin 12 minut. Z toho lze dovodit, že za březen 2022 nebyla žalovanému řádně vyplacena mzda. 3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 4. Z pracovní smlouvy ze dne 21.2.2017 soud zjistil, že na základě této smlouvy byl žalovaný zaměstnán u žalobce jako řidič vozidla nad 3,5 t. 5. Podáním datovaným dnem 30.5.2022 žalovaný učinil okamžité zrušení pracovního poměru u žalobce, když uvedl, že ode dne 21.2.2017 je zaměstnán u žalobce jako řidič vozidla nad 3,5 t, dne 11.3.2022 provedl kabotážní přepravu s nakládkou i vykládkou ve SRN a za tuto kabotážní přepravu mu měla být vyplacena mzda státu, kde je tato přeprava uskutečňována. Za tuto přepravu mu zaměstnavatel - žalobce nevyplatil mzdu, a to ani v měsíci dubnu 2022, v němž byla mzda za březen 2022 splatná. Dle tvrzení žalobce mu byl tento dokument doručen dne 31.5.2022. 6. Dopisem datovaným dnem 13.6.2022, doručeným žalovanému dne 17.6.2022, žalobce žalovanému oznámil, že zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že bude podána žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení. Žalobce netrvá na tom, aby u něj žalovaný dále pracoval, a proto platí, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31.5.2022. K důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce uvedl, že žalobce vyplatil žalovanému za měsíc březen 2022 částku ve výši 1.338 Kč, která je na výplatní pásce označena jako„ prémie za práci v cizině“. Tato částka představuje dorovnání rozdílu mezi standardní mzdou a minimální mzdou SRN za 1 pracovní den, tj. dne 11.3.2022, kdy žalovaný v SRN provedl kabotážní přepravu. Žalobce proto povinnosti dle směrnice Evropského parlamentu a Rady splnil. Žalobce žalovanému sdělil, že zaměstnanec nemůže okamžitě zrušit pracovní poměr v situaci, kdy mu je omylem vyplacena mzda nižší, než na kterou má nárok, typicky v důsledku chyby nebo omylu, nýbrž musí jít o vědomé porušení povinnosti zaplatit zaměstnanci za vykonanou práci odpovídající plnění. To platí tím spíše, že v tomto případě se jedná pouze o tvrzený rozdíl ve výši mzdy za 1 pracovní den. Ze mzdového listu předloženého žalobcem soud zjistil, že za měsíc březen 2022 byla vyplacena žalovanému mzda za 128 hodin práce ve výši 16.445 Kč, dále měsíční mzda za přesčas za 5 hodin 642 Kč, dále za práci přesčas 25 % za 5 hodin (176 Kč), dále příplatek za práci v sobotu a neděli za 23 hodin 324 Kč, příplatek za noční práci za 12 hodin 169 Kč a prémie za práci v cizině za 4,96 hodin 1.338 Kč. Kromě toho mu bylo vyplaceno stravné, cestovné a kapesné v celkové výši 42.455 Kč. 7. Z tvrzení obou stran je zjištěno jako nesporné, že pokud proběhne přeprava mezi dvěma německými městy, potom se jedná o kabotáž, za kterou náleží německá mzda. 8. Z listin předložených žalovaným, a to z karty řidiče, soud zjistil, že doba kabotáže trvala od 10.3.2022 od 9.04 hodin do dne 11.3.2022 do 18.47 hodin, když doba řízení trvala 9 hodin 50 minut a doba jiné práce 3 hodiny 51 minut. 9. Ze mzdového listu předloženého žalovaným za měsíce březen a duben 2022 ve spojení s výkazem práce řidiče podle směn soud zjistil, že v měsíci březnu odpracoval žalovaný 191 hodin 12 minut, měsíční mzda mu však byla vyplacena pouze za 128 hodin a prémie za práci v cizině mu byla vyplacena za 4,96 hodin. V měsíci dubnu 2022 odpracoval celkem 139 hodin 10 minut a mzda mu byla vyplacena za 120 hodin. 10. Pokud se žalobce odkázal na judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3676/2010, podle kterého špatné vyplacení mzdy z důvodu omylu není důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, žalovaný k tomu uvedl, že se správného vyplacení mzdy domáhal odesláním výkazu práce elektronicky nebo emailem svému zaměstnavateli s tím, že na tento výkaz práce zapsal i„ plus kabotáž“. Jinak se doplacení mzdy domáhal telefonicky a vždy, když mluvil s jednatelem žalobce [jméno], mu tento sdělil, že s vyplácením požadované mzdy nesouhlasí. Nejedná se tedy o omyl. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný rozvázal okamžitým zrušením pracovní poměru se žalobcem, a to z důvodu nevyplacení mzdy za kabotážní přepravu dne 11.3.2022 za měsíc březen 2022 ani do 15. dne měsíce května 2022. V řízení bylo prokázáno, že kabotážní přeprava byla započata dne 10.3.2022 v 9.04 hodin a skončila dne 11.3.2022 v 18.47 hodin. Pokud žalobce tvrdí, že za kabotážní přepravu byla poskytnuta částka 1.338 Kč jako prémie za práci 4,96 hodin v cizině, lze dovodit, že vyplacená mzda za kabotážní přepravu nebyla řádná, neboť z předložené karty řidiče vyplývá, že doba řízení trvala 9 hodin 50 minut a 3 hodiny 51 minut trvala jiná práce a v tomto rozsahu mzda žalovanému vyplacena nebyla. 12. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu nebo jakoukoliv část do 15 dnů od uplynutí doby splatnosti (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní předpis jinak (§ 109 odst. 1 zákoníku práce). Obě strany tohoto sporu uvádějí, že za kabotážní přepravu, tj. za přepravu uskutečněnou mezi dvěma městy v SRN, náleží zaměstnanci německá mzda, a to 9,82 EUR/hodina. Bylo prokázáno, že kabotážní přeprava, resp. výkon práce žalovaného od 10. do 11.3.2022 trval dobu delší 13 hodin a za tuto dobu mu měla být vyplacena uvedená německá mzda. Mzda označená žalobcem jako„ prémie za práci v cizině“ však byla žalovanému vyplacena pouze za 4,96 hodin výkonu práce. Žalobce jako zaměstnavatel tedy žalovanému jako zaměstnanci nevyplatil mzdu řádně, a to ani do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti. Soud nedovodil, že by k tomu došlo v důsledku selhání duševní nebo mechanické činnosti osoby podílející se na výpočtu nebo při výplatě mzdy n