5 C 286/2021-73 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.715 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 15. 11. 2006. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 8.315 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 400 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobce vzal žalobu v části smluvního úroku zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 15. 11. 2006 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8.669 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách po 384 Kč, tedy celkem se žalovaná zavázala uhradit 13.824 Kč. V těle smlouvy není včleněno ujednání o smluvní pokutě, ani smluvních poplatcích, v dalším je odkázáno do obchodních podmínek. Smluvní podmínky jsou obsaženy v souboru obchodních podmínek [právnická osoba] platném od 1/2006, poplatky v Sazebníku cen za peněžní a obchodní služby pro fyzické osoby – nepodnikatele platném od 15. 1. 2007. Právní předchůdce žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil ke dni 28. 4. 2007 pro neplnění sjednaných smluvních podmínek žalovanou. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodná ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky Žalobce se vedle dlužné jistiny domáhal smluvní pokuty za prodlení s úhradou čtyř splátek ve výši 20 % z každé neuhrazené splátky, tedy čtyřikrát 100 Kč Smluvní pokuta není ve smlouvě ujednána, smluvní podmínky nejsou žalovanou podepsány a obsahují pouze obecné sdělení, že porušení povinností zákazníka vyplývajících ze smlouvy zakládá právo věřitele na smluvní pokutu, není zde definováno žádné konkrétní jednání ani konkrétní výše smluvní pokuty. Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Přestože byl uvedený nález vydán až po uzavření smlouvy, je třeba jej aplikovat i na právní vztahy vzniklé před jeho vydáním, neboť vyjadřuje základní korektivy, na kterých je třeba při hodnocení všech právních úkonů trvat. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 56 obč. zák. za to, že právní předchůdce žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když skryl ujednání o smluvní pokutě do smluvních podmínek smlouvy o úvěru, nad to pouze odkazem. Soud proto žalobu co do nároku na zaplacení smluvní pokuty pro absolutní neplatnost takového ujednání zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8.669 Kč, žalovaná na dluh uhradila pouze 384 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu se smluvním úrokem (který ve smlouvě sice taktéž není výslovně uveden, když je zde pouze kapitalizována celková dlužná částka, avšak smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou, a proto soud žalobci smluvní úrok v požadované výši přiznal) a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Částečné zastavení řízení zavinil žalobce zpětvzetím žaloby, aniž by bylo osvědčeno, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, a ve zbývající části byl žalobce úspěšný z 95 %, žalovaná z 5 %, s ohledem na nepatrnou část předmětu, ohledně které bylo řízení zastaveno, proto žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 90 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částky 3.000 Kč za 2 úkony právní služby po 1.500 Kč (účast na dvou jednáních) dle ust. § 7 a ust. § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč a částky 600 Kč jako 2 paušálních náhrad nákladů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 945 Kč. Celková náhrada nákladů činí 5.845 Kč, část náležející žalobci ve výši 90 % proto činí 5.261 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.