5 C 381/2020 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 47.424 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 19. 2. 2018. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 20.000 Kč, poplatku za správu a vyhodnocení úvěru ve výši 4.400 Kč, inkasního poplatku ve výši 1.200 Kč, úroku ve výši 5.600 Kč a smluvní pokuty ve výši 16.224 Kč. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 19. 2. 2018, jejím předmětem byl úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 4.400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3.800 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, maximálně ve výši poloviny jistiny. Dlužnou částku se žalovaná zavázala hradit dle připojeného splátkového kalendáře. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut dne 19. 2. 2018. Z čestného prohlášení, dohody o provedení práce, otisků výplatních lístků, otisku sdělení o přijaté částce, žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 2. 2018 a finanční analýzy soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Z notářského zápisu sp. zn. NZ 1054/2018, N842/2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno sdělením ze dne 27. 7. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná byla v souladu se smluvními ujednáními povinna za úvěr zaplatit úrok ve výši 28 % poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek. Výše poskytnutého úvěru činila 20.000 Kč, poplatky a úroky za poskytnutí úvěru činily celkem 14.600 Kč. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor žalované jako spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 20.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 14.600 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 9.000 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti případu). Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 70 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku (už tak poměrně vysokého) činila 45 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele je třeba ujednání o poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek posoudit jako ujednání absolutně neplatné (na čemž ničeho nemění, že se žalobce domáhal zaplacení pouze poplatku za správu a vyhodnocení úvěru a části inkasního poplatku). Soud proto žalobu v části poplatku za správu a vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku zamítl. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 16.224 Kč. Dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Stejně tak ujednaly smluvní strany omezení výše smluvní pokuty i ve smlouvě samotné. Jistina úvěru činila celkem 20.000 Kč, uplatněná smluvní pokuta tak nesmí přesáhnout částku 10.000 Kč. Soud proto žalobu v části smluvní pokuty ve výši 6.224 Kč zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, na dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou jistiny v prodlení, úrok ve výši 5.600 Kč a smluvní pokutu v limitované výši 10.000 Kč, to vše ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 75 %, žalovaná z 25 %, žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 50 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.898 Kč, z částky 1.500 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 4.076 Kč, část náležející žalobci ve výši 50 % pak činí 2.038 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.