5 C 402/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 28. 1. 2019. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.728,13 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 625 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 29. 1. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované úvěrový limit do částky 80.000 Kč za úroky ve výši 8,62 % měsíčně. Žalovaná čerpala dne 29. 1. 2019 částku 9.000 Kč a dne 1. 2. 2019 částku 1.000 Kč, na dluh však ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s úroky ve výši 8,62 % měsíčně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (leden 2019) ve výši 8,48 % ročně (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše dvanáctinásobně (8,62 % měsíčně oproti 8,48 % ročně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované celkem 10.000 Kč, žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s náklady vymáhání ve výši 625 Kč a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když s ohledem na částečný neúspěch žalobce co do kapitalizovaného smluvního úroku, který není neúspěchem pouze nepatrným, byl žalobce úspěšný z 85 %, žalovaná z 15 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 70 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z částky 4.500 Kč za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 1.134 Kč. Celková náhrada nákladů činí 6.934 Kč, část náležející žalobci ve výši 70 % proto činí 4.854 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.