5 C 499/2021-48 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 17.067,20 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 6. 2016, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 14.967,20 Kč, poplatků ve výši 2.100 Kč, úroků a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z žádosti ze dne 15. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěrového limitu ve výši 15.000 Kč, žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 6. 2016, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěrového limitu ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala hradit s úroky ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 15. 6. 2016 částku 15.000 Kč. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 22. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobce upomenul žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost zesplatnění dluhu. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 24. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce pro prodlení žalované s úhradou pohledávky dluh zesplatnil. Z listiny nazvané podklady pre súdne konanie bylo zjištěno čerpání úvěru žalovanou a platby žalované na dluh, konečná dlužná část jistiny činila 14.967,20 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěrový limit ve výši 15.000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, sjednané splátky však řádně a včas nesplácela. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky, úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud prodlouží lhůtu k plnění či umožní plnit dluh ve splátkách, jsou-li pro to závažné důvody na straně žalovaného. Žalovaná pouze obecně požádala o splátkový kalendář, své poměry ani přes výzvu soudu nijak nevylíčila. Soud proto uložil žalované zaplatit dlužnou částku ve standardní třídenní lhůtě k plnění. Určení této lhůty k plnění však nebrání individuální domluvě mezi žalobcem a žalovanou o odlišné lhůtě ke splnění dluhu. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.