5 C 51/2022-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 20.179,11 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o služební kreditní kartě ze dne 17. 7. 2018, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěrový limit do částky 30.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 18.679,11 Kč, poplatků ve výši 1.500 Kč, smluvního úroku, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o služební kreditní kartě soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 17. 7. 2018, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěrového limitu ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úroky ve výši dle oznámení o úrokových sazbách. Výši úrokových sazeb soud zjistil z oznámení žalobce o úrokových sazbách v českých korunách účinného od 1. 1. 2020. Výpovědí ze dne 29. 11. 2019 vypověděl žalobce smlouvu o služební kreditní kartě. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě za období od 5. 9. do 18. 9. 2020 bylo zjištěno, že vyčerpaná dlužná jistina činila 18.679,11 Kč, poplatky za zaslané upomínky 1.000 Kč, tímto výpisem nastala úplná splatnost závazků žalovaného. Z historického výpisu z úvěru bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným a platby žalovaného na dluh. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o služební kreditní kartě, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit ve výši 30.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nehradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky, smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů (…) činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci též částku 1.200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 808 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.260 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.