5 C 78/2022-47 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 15.710,71 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 3. 9. 2018. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 13.185,71 Kč, smluvních poplatků ve výši 425 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.100 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 2. 9. 2018 prostřednictvím [příjmení] [příjmení], jejím předmětem byl úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 12,6 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet ve výši 85 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 3. 9. 2018 byla na účet žalovaného poukázána částka 20.000 Kč s poznámkou„ čerpání úvěru [číslo]“. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 19. 9. 2018 do 19. 3. 2020 byly zjištěny platby žalovaného na dluh a účtování poplatků žalobcem, od 15. 6. 2019 žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Z oznámení ze dne 20. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobce úvěr prohlásil za splatný ke dni 18. 11. 2019 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, žalobce úvěr pro porušování smluvních podmínek žalovaným zesplatnil. Žalovaný dluh neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky a smluvní pokutou, tedy celkem 15.710,10 Kč a se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.