6 C 360/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Platba byla označena variabilním symbolem, tj. rodným číslem žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil. Neučinil tak ani na základě upomínky ze dne 2.2.2021. Žalobce uvedl, že se jedná o spotřebitelský úvěr a pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč. Žalobce dále uplatnil právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 6.10.2017 do zaplacení. 2. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 uzavřenou mezi společností [právnická osoba], se sídlem [obec] a žalobcem. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2.2.2021. Současně byl vyzván k zaplacení nesplaceného úvěru. 3. Usnesením ze dne 27.5.2022, č.j. 6 C 360/2021-29 a č.j. 6 C 360/2021-30 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115 a/ o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 5. Předloženými listinnými důkazy, zejména formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč. Učinila tak na základě předchozí žádosti žalovaného učiněné elektronicky, a to poté, kdy se žalovaný seznámil s informacemi o spotřebitelském úvěru. Před podáním žádosti o úvěr byl žalovaný informován o tom, že se jedná o krátkodobý bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 4 500 Kč se splatností do 30ti dnů. Úvěr byl poskytnut žalovanému bezhotovostně převodem na účet, který označil v žádosti. Tento spotřebitelský úvěr nebyl úročen. Věřitel nepožadoval ani jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru. Výpisem z účtu žalobce prokázal, že ve prospěch účtu žalovaného zaslal částku 4 500 Kč dne 5.9.2017. 6. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému ve prospěch jeho účtu částku 4 500 Kč. Soud však nepřisvědčil pravdivosti tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. V projednávané věci bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr na základě jeho prohlášení o tom, že je schopen úvěr splácet a nemá závazky vůči třetím osobám. Takové prohlášení žalovaného však nemůže být považováno za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tak, jak má na mysli ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Není ani tvrzeno a prokázáno, že by získal takové informace i z jiných zdrojů. Původní věřitel se nezajímal o příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění případných dosavadních závazků. Nezohledňoval ani hodnotu jeho majetku. V důsledku porušení této povinnosti soud učinil závěr o tom, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V takovém případě je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť je zjevné, že se mu dostalo bezdůvodného obohacení ve výši 4 500 Kč, které je povinen vydat podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením získaných peněžních prostředků, vyhověl soud žalobě i ohledně zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši, když tento nárok byl řádně uplatněn podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. 7. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve prospěch žalobce, tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177 z roku 1996 Sb., advokátní tarif. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětné řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náleží advokátovi žalobce odměna za každý úkon právní služby ve výši 200 Kč podle § 14 b/ odst. 1 písm. c/ bod první advokátního tarifu. Advokát žalobce učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem. Náleží mu tak odměna ve výši celkem 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální náhrada výdajů podle § 14 b/ odst. pátý písm. a/ advokátního tarifu ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů podle § 14 a/ odst. 1 advokátního tarifu a § 137 odst. třetí o.s.ř. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 489 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce, podle § 149 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, podle § 160 odst. 1 o.s.ř.