7 C 140/2022-67 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 467 647,09 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a poplatky. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba] /dále předchůdce/, uzavřeli dne 26.4.2018 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalovanému 500 000 Kč a ten se jej zavázal vrátit spolu s úplatou za poplatky a úrokem 6,90% v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas a v důsledku tohoto prodlení proto předchůdce úvěr ke dni 23.10.2019 zesplatnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Ke dni postoupení činila dlužná částka 463 673,59 Kč na jistině, 3 973,50 Kč na poplatcích, kapitalizované úroky je dni 23.10.2019 částku 15 916,12 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok ke dni 23.10.2019 částku 713,78 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil ani poté, co mu byla dne 10.11.2020 zaslána předžalobní výzva. 2. V průběhu jednání soudu žalobce upřesnil, že po žalovaném nenárokuje smluvní pokutu, kdy v žalobě byl tento nárok nesprávně označen, kdy se jedná o sjednané poplatky. 3. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Pro úplnost soud dodává, že předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno dále na soudem známou adresu [adresa žalovaného]. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující: 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet má soud za prokázané, že spolu dne 26.4.2018 předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a to ve prospěch účtu čerpání č. [bankovní účet] z úvěrového účtu č. [bankovní účet], žalovaný se naopak zavázal mu tuto částku vrátit formou 120 měsíčních splátek po 5 779,69 Kč spolu s poplatkem za pojištění 515 Kč – poslední splátka 5 020,83 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,90% a RPSN ve výši 7,18 %. V čl. III nod 4 byly sjednány poplatky, mimo jiné 1 295 Kč za poskytnutí úvěru a nebo 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný či 600 Kč za zaslání písemné upomínky. Smlouva byla opatřena podpisem žalovaného. V článku IV byla obsažena ujednání stran pojištění klienta. 6. Výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného žalobce prokázal, že úvěr ve výši 500 000 Kč byl žalovaným čerpán dne 26.4.2018 s poznámkou„ Čerpání úvěru [číslo]“. Dopisem ze dne 23.10.2019 žalobce prokázal tvrzení, že z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr ke dni 21.10.2019 zesplatněn s tím, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 484 673,59 Kč do 6.11.2019. 7. Výpisem účtovaných poplatků žalobce doložil jednotlivé účtované poplatky za pojištění (5x 515 Kč + 1x 498,50 Kč), poplatek za zaslání upomínky 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný 300 Kč, tj. celkem 3 973,50 Kč. 8. Dle předžalobní upomínky a podacího lístku zaslal žalobce žalované dne 10.11.2020 předžalobní upomínku. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020, přehledem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28.8.2020 vč. podacího lístku žalobce prokázal svou aktivní žalobní legitimaci, tj. že pohledávku nabyl od nástupce předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek a že tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 11. Dne 26.4.2018 spolu předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný se mu jej zavázal vrátit formou pravidelných 120 měsíčních splátek spolu s celkovými náklady úvěru, a to úrokem ve výši 6,90% p.a.. Součástí smlouvy byla i ujednání o pojištění schopnosti splácet při závazku žalovaného hradit pojistné 515 Kč měsíčně. Žalobce žalovanému dohodnutý úvěr poskytl, žalovaný na úvěr nehradil řádně, ocitl se v prodlení v důsledku čehož žalobce (jeho předchůdce) úvěr ke dni 21.10.2019 zesplatnil. 12. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále ZSÚ). 13. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Dle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 téhož zákona se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ustanoveními § 1813 a následujících o. z. je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv tak musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti podle § 1813 a § 1814 o. z. Smyslem ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Při zkoumání přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. 18. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ). 19. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že je žaloba zcela důvodná. 20. Žalovaný v pozici úvěrovaného spotřebitele byl ze strany žalobce řádně seznámena se všemi předsmluvními informacemi, resp. smluvními podmínkami pro poskytnutí úvěru. Mezi stranami pak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, tuto svou smluvně stanovenou povinnost přitom splnil v den, kdy byla smlouva uzavřena. Žalovaný se naopak danou smlouvou zavázal úvěr žalobci vrátit formou 120 pravidelných měsíčních splátek spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru a pojištěním. Na úvěr však žalovaný nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení s plněním. Dle názoru zdejšího soudu je daná smlouva sepsána přehledně a srozumitelně, jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž obsahuje všechny náležitosti požadované ZSÚ. Dohodnuté poplatky jsou poté podle soudu přiměřené, nezakládající významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného, a to i přesto, že se jednalo o smlouvu formulářovou, kde se jednotlivá ujednání nesjednávala individuálně a žalovaná neměla možnost ovlivnit jejich znění. Rovněž sjednaná úroková sazba 6,90% je zcela přiměřenou a běžnou sazbou úroků. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že má žalobce právo nejen na úhradu jistiny, ale i zbývající části celkových nákladů a poplatků spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil tuto částku řádně a včas, má poté žalobce nárok i na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v daném rozsahu vyhověl (výrok I). 21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 18 706 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 10 180 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 40 720 Kč za 4 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka, účast na jednání soudu dne 16.8.2022