7 C 24/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení 57 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 57 100 Kč od 6.5.2021 do zaplacení s odůvodněním, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 na něho přešlo pohledávka společnosti [právnická osoba] (dále též předchůdce) za žalovanou. Uvedl, že předchůdce v pozici věřitele uzavřel s žalovanou dne 3.1.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr 40 000 Kč – následně došlo k navýšení úvěru na 57 500 Kč, který měl být žalovanou splacen do 5.5.2021. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením svého závazku, proto se žalobce touto žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny 57 100 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronickými prostředky komunikace. Úvěr byl vyplacen žalované na účet č. [bankovní účet], kdy platby byly identifikovány [variabilní symbol]. 2. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal dne 9.12.2021 elektronický platební rozkaz, č.j. EPR 275910/2021-5, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. V něm uvedla, že nemá vědomí o tom, že by částku 57 100 Kč dlužila a žalobní nárok neuznala. Toto své stanovisko žalovaná zopakovala v úvodu jednání – po provedení důkazů si vzpomněla, že částku 40 000 Kč a 17 500 Kč skutečně obdržela a že jí rovněž bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávek. Dále uvedla, že na dluh částečně plnila, ale poté co nastala situace ohledně Covid, již nikoliv. 3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Z nesporných tvrzení účastníků, výpisu účtu ke dni 3.1.2019 a ke dni 30.8.2019 a dále ze zprávy banky žalované má soud za prokázané, že předchůdce poskytl žalované v uvedené dny v souvislosti se Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 3.1.2019, Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 30.4.2020, Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 29.8.2019 finanční prostředky v celkové výši 57 500 Kč a to na její účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] a [variabilní symbol]. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku žalobce prokázal, že na něho přešla pohledávka za žalovanou, čímž je dána jeho aktivní žalobní legitimace. Žalovaná učinila nesporným, že jí bylo oznámení o postoupení pohledávky doručeno. 6. Předžalobní výzvou ze dne 15.5.2021 vč. podacího lístku žalobce dále prokázal, že před podáním žaloby žalovanou vyzval k dobrovolnému splnění dluhu. 7. Podle Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 3.1.2019 se předchůdce zavázal poskytnout žalované 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 889,44 Kč spolu s úrokem 59,60%, při RPSN 78,90% s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru bude činit 69 346,56 Kč. 8. Podle Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 30.4.2020 se předchůdce zavázal poskytnout žalované 46 693,99 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 29 měsíčních splátkách po 2 957,44 Kč spolu s úrokem 55,54%, při RPSN 57% s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru bude činit 85 766,88 Kč. 9. Podle Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 29.8.2019 se předchůdce zavázal poskytnout žalované 51 364,54 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 957,48 Kč spolu s úrokem 55,54%, při RPSN 72,10% s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru bude činit 106 469,28 Kč. 10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Žalobce se požadovaného plnění domáhal s poukazem na uzavřenou úvěrovou smlouvu mezi jeho předchůdcem a žalovanou. Jeho žalobní tvrzení jsou však nedostatečná, neurčitá a v rozporu s provedenými důkazy. Žalobcova tvrzení jsou podpořena důkazy, pouze pokud se týká v pořadí prvé uzavřené smlouvy ze dne 3.1.2019, kdy žalované měl být poskytnut úvěr (finanční prostředky) ve výši 40 000 Kč, což koresponduje s výpisem banky a nesporným tvrzením žalované. V případě druhé smlouvy ze dne 30.4.2020 a třetí smlouvy ze dne 29.8.2019 již žalobcova tvrzení zcela absentují, vyjma obecného konstatování o prodlužování splatnosti a dalším navýšení úvěru. Pouze časově třetí smlouvě odpovídá platba dne 30.8.2019, jejíž přijetí učinila žalovaná rovněž nespornou – výše platby 17 500 Kč je však v rozporu s obsahem smlouvy, podle které mělo být na úvěru poskytnuto 51 364,54 Kč. Při zohlednění obsahu jednotlivých smluv, kusých tvrzení žalobce a tvrzení žalované je zřejmé, že v průběhu závazkového vztahu se žalovaná ocitala v prodlení s plněním svého závazku, kdy docházelo postupně k jeho prodlužování (navyšování měsíčních splátek) a navyšování poskytnutého plnění a rovněž běžícího smluvního úroku, přičemž žalovaná na svůj dluh v průběhu doby částečně plnila. Kolik činilo dílčí plnění žalované, však žalovaná nesdělila. Bližší vymezení těchto dalších souvislostí však zcela v žalobních tvrzeních absentují a ani žalovaná tyto neozřejmila. Žalovaná v tomto směru naproti tomu nic nenamítala. 13. S poukazem na výše uvedené tak soud považuje žalobu s poukazem na neurčitost a nedostatek tvrzení nepřezkoumatelnou ve vztahu k požadovanému plnění z titulu tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdal možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007. Sám žalobce si zřejmě tohoto byl vědom, když v žalobním návrhu pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhl, aby nárok byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 14. Z pohledu nároku na vydání bezdůvodného obohacení soud nárok žalobce shledal důvodným, neboť v řízení bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalované plnění ve výši 57 500 Kč a žalovaná přijetí této částky učinila nesporným. Stejně tak učinila nesporným, že svůj dluh předchůdci řádně nesplácela. Vyjma své původně uplatněné obecné procesní obrany v tom směru, že žalobci nic nedluží, kterou po provedení listinných důkazů modifikovala, že jí dluh skutečně vznikl, ve vztahu k žalované částce již nenamítala žádné jiné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. 15. Soud dále částečně žalobu zamítl (výrok II.) a to pokud se týkalo nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 57 100 Kč od 6. 5. 2021 do 20. 12. 2021. Jak již bylo uvedeno výše, pak žalobce počátek prodlení žalované odvozoval od splatnosti dle smlouvy o úvěru. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalované se dostalo plnění na základě úvěrové smlouvy, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení, počíná její prodlení až okamžikem, kdy se s dluhem prokazatelně seznámila a i s důvodem jeho uplatnění, tj. okamžikem, kdy jí byl prokazatelně doručen žalobní návrh. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III) je odůvodněn ustanovením § 142a a § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve věci v převážné míře úspěšný (resp. měl neúspěch v poměrně nepatrné části), proto mu přísluší nárok na zaplacení plných nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 284 Kč a nákladech na jeho právní zastoupení. Náklady zastoupení spočívají odměně zástupce žalobce, která činí 3 420 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 13 680 Kč za 4 úkony (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka, vyjádření ve věci) dle §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1 200 Kč za 4 úkony ve věci (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Jelikož zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH náleží mu dále 3 124,80 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 20 288,80 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem, je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůta k zaplacení přisouzených částek byla žalované stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.. Soud nevyhověl její žádosti o stanovení splátkového kalendáře, kdy částka 200 Kč je neúměrně nízká. Žalovaná po poučení soudu navrhla splátky 3 000 Kč. Soud přesto žalované splácet dluh formou splátek neumožnil z důvodu, že by si na tyto splátky dle svého vyjádření stejně půjčila, tj. nadále by se zadlužovala. Mimo to soud ani nevěří jej