7 C 33/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 17.8.2020 ve výši 10 000 Kč a který se žalovaný zavázal řádně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč spolu s úrokem 16,9% a poplatky dle odst. 4.2 Ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, proto byl žalobcem vyzýván k jeho úhradě. Jelikož žalovaný úvěr neuhradil, došlo k jeho zesplatnění dne 24.2.2021. Žalovaný dluží na jistině 9 741,10 Kč, na poplatcích 2 311 Kč, dále 1 187,50 Kč na smluvním úroku od 17.8.2020 do 18.10.2021, na zákonném úroku z prodlení do 18.10.2021 částku 526,25 Kč a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení od 19.10.2021 do zaplacení. 2. Usneseními ze dne 31.5.2022, č.j. 7C 33/2022-25 a č.j. 7C 33/2022-26 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena. Následně, aby v téže lhůtě sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 17.8.2020 žalobce prokázal svá tvrzení o tom, že uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr – úvěrový limit 10 000 Kč a že roční úroková sazba činila 16,90% s tím, že úvěr je spravován (čerpání i splácení) na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč, vždy do 20. dne v měsíci. V odst. 4.2 smlouvy byly mezi účastníky sjednány ceny podle ceníku související s vedením úvěru. Ty jsou pak podrobně popsány v předloženém Ceníku pro soukromou klientelu (poplatek za čerpání úvěru, vedení účtu, prodlení aj.). Další práva a povinnosti plynoucí z úvěrového vztahu byly mezi účastníky ujednány ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobce. Dle výpisu z úvěrového účtu byl úvěr ve výši 10 000 Kč čerpán čtyřmi výběry ve dnech 17.8.2020 až 18.8.2020. Výpisy z úvěrového účtu z období 9/2020-1/2021 dokládají dílčí splátky úvěru, prodlení žalovaného a účtované poplatky. Splácení úvěru, ale rovněž také prodlení dlužníka dokládá dále interní listina žalobce (podklady pre súdne konanie). Dopisem ze dne 15.2.2021 a dopisem ze dne 24.2.2021 žalobce dále prokázal, že žalovaného upozornil na prodlení s řádným splacením úvěru a dále skutečnost, že ke dni 24.2.2021 z důvodu prodlení žalovaného úvěr zesplatnil. Výzvou k úhradě ze dne 20.10.2021 žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovaného upomenul o dobrovolné uhrazení dluhu. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po shora provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce svou povinnost splnil a žalovanému úvěr poskytl - žalovaný naproti tomu řádně nesplácel poskytnutý úvěr dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobci tak vzniklo právo zesplatnit úvěr tak, jak je uvedeno v žalobě, a požadovat po žalovaném k doplacení celou dlužnou částku, která je představována dlužnou jistinou, poplatky a smluvními úroky. Soud shledal nárok žalobce důvodným, neboť se jedná o nároky, které vyplynuly pro žalobce přímo ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným a dále na základě zákona (§ 2395 o.z.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, vzniklo žalobci rovněž právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovaného povinností k zaplacení dlužné částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 7. Žalobce byl ve věci úspěšný a soud mu přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 252 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud přiznal náklady v celkové výši 2 252 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 8. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.