10 C 154/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 43 648,44 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dne 18.12.2017, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost disponovat finančními prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný finanční prostředky čerpal, sjednané splátky pravidelně nehradil. Žalovaná částka činí 43 648, 44 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 8 185,99 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z akceptace návrhu soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 18.12.2017, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru na mobilní telefon a úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. K úvěru žalovaný sjednal též pojištění. Žalovaný poskytl souhlas se zpracováním osobních údajů. Ze sdělení ze dne 22.8.2019 soud zjistil, že úvěr byl prohlášen za splatný. Výše dluhu žalovaného a úhrady žalovaného na dluh byly zjištěny z tabulky k úvěru žalovaného, dlužná částka činila 45 465,03 Kč, z toho úroky 3 671,37 Kč, poplatky 2 617,60 Kč a sankční úrok 30,43 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne 17.6. 2020 a předávacího protokolu ze dne 17.6.2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Předžalobní výzvou ze dne 3.7.2020 oznámil žalobce žalovanému postoupení pohledávky, vyzval jej k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky řádně a včas nehradil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci jistinu úvěru spolu s úroky, poplatky, pojistným a smluvní pokutou dle ust. § 2048 a násl. o.z. a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 746 Kč, z částky 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 300 Kč (paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí dle ust. § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky 300 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 504 Kč. Celková náhrada nákladů činí 4 650 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.