10 C 303/2022-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 20 926 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o půjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to ze smlouvy ze dne 2.4.2012 částky 16 160 Kč a ze smlouvy ze dne 22.10.2011 částky 4 776 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce ze dne 2.4.2012 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy o půjčce ze dne 22.10.2011 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 016 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17.6.2016. Výzvou ze dne 14.8.2017 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí půjčky. Půjčky činily celkem 6 000 Kč a 10 000 Kč, za poskytnutí půjček byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 5 016 Kč a 8 360 Kč. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytl žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč a 10 000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, ke dni 7.1.2013 dlužná jistina činila z půjčky na 10 000 Kč částku 8 801,74 Kč a dlužný poplatek částku 7 358,26 Kč a ke dni 15.12.2012 činila dlužná jistina z půjčky na částku 6 000 Kč částku 2 595, 86 Kč a dlužný poplatek částku 2 170,14 Kč. Dlužné částky byly žalovanému uloženy k úhradě se zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s plněním v prodlení. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 838 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 900 Kč za 3 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka) 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 252 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 2 290 Kč.